Slepý, slepota

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: slepý, slepota

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: sláva        
následující heslo: slib, slíbit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. tvary od slovesa `-w-r, řec. od slovesa tyfló. Ve starověké Palestině časté onemocnění, které vylučovalo z izraelského kultu (nemohli být kněžími Lv 21,18; srv. 2S 5,6-8, ani slepé zvíře nesmělo být obětováno – Lv 22,22). Oslepení bylo vysokým trestem v Babylónii (2Kr 25,7 par.), který postihl judského krále Sidkijáše, v izr. právu nebylo zahrnuto. Soudobý pohled na vznik s. podává Tób 2,10-14), situaci slepého líčí v metafoře (Iz 59,9n; Sf 1,17). S. byla pokládána za trest od Boha (Ex 4,11) jako trest za hříchy (2Kr 6,18; Za 12,4; Sk 13,11). Ježíš toto pojetí odmítal (J 9,1-7).

Uzdravení ze s. bylo pokládáno za zázrak: Iz 29,18; L 4,18; J 9,3).

S. byli však v určitém ohledu zákonem chránění (Lv 19,14 – nepoložíš slepému do cesty překážku; srv. Dt 27,18). Ježíš se k slepým obracel a podle NZ je uzdravoval: Mt 9,27-31 par.; Mk 8,22-26; J 9,1-7; 10,21). Pokládal tyto události za znamení blížícího se království Božího (L 7,22 par. /Q/).

Obraz slepoty je užit pro úplatkářství (Ex 23,8), zákonictví (Mt 15,14), nevědomost (Iz 42,7; 56,10; 2K 4,4), vlažnost (Zj 3,17) a nenávist k bratru (1J 2,11).