Rabínská literatura

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: rabínská literatura

autor: Sláma Petr    

předcházející odkazové heslo: rabín      
předcházející heslo: rabbi        
následující heslo: Rad Gerhard von

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
souhrnné označení hebrejsky a aramejsky psané tvorby rabínského hnutí, které se v průběhu prvního tisíciletí n. l. prosadilo v rámci mnoha proudů židovství jako proud převažující, ba prakticky jediný. Toto hnutí navazuje na některé směry známé z tzv. období Druhého chrámu (6. stol. př. n. l. – 70 n. l.), zejména na farizeje, dále však rozvíjí i tradici kněžského kodexu a mudrosloví. K ideovým východiskům rabínského hnutí patří představa Hospodinova Učení (Tóry), předaného na Sínaji Mojžíšovi ve dvou částech. Celek hebrejského souhláskového textu Starého zákona zde představuje Tóru písemnou (tóra še-bi-ktáv). Tato Tóra je obklopena množstvím tradic, které různou měrou souvisejí s Tórou písemnou. Jejich celek tvoří Tóru ústní. Teprve obě části společně vytvářejí plnost Mojžíšovy Tóry ze Sinaje, obě si nárokují statut zjeveného učení (viz programový úvod k Mišně, traktát Avot I).

Oproti legendárnímu pojetí, které vznik rabínské literatury spojuje s farizeji přelomu letopočtu (Ježíšovi starší současníci Hilel a Šamaj) nebo s dobou bezprostředně po zboření jeruzalémského chrámu Římany, lze za historicky evidovatelný počátek hnutí označit až vydání Mišny (počátkem 3. stol. n. l.). Název je odvozen od slovesa š-n-h, opakovat, memorovat. Mišna tedy znamená to, co je třeba umět zpaměti. Mišna není jen dalším v řadě mnoha sektářských náboženských manuálů. Je formulována jako svébytný dokument, který formuluje halachu (nábožensky motivované předpisy) na základě autority ústní Tóry, nikoli na základě výkladu Tóry písemné. Mišna stojí vedle písemné Tóry, nikoli pod ní. Je rozdělena do šesti oddílů a ty dohromady na 63 traktátů, symbolicky pokrývajících všechny oblasti života (1. Z'raím, zemědělské předpisy; 2. Moed, termíny a další náležitosti svátků; 3. Naším, předpisy týkající se žen, sňatků a vůbec statutu člověka; 4. N'zikín, soudy a co s nimi souvisí; 5. Kodaším, záležitosti chrámového provozu; 6.Toharot, rozhraní čistého a nečistého). Za redaktora Mišny bývá tradičně považován rabi Jehuda ha-Nasí.

Redakční vybroušenosti Mišny nedosahuje, tematicky se však s ní zčásti prolíná Tosefta, sbírka halachických ustanovení, uspořádaná stejně, jako Mišna.

Pozdější generace troufalý počin Mišny oslabují a spojení mezi ustanoveními Mišny a Bible dohledávají. Děje se tak jednak v midraších, zejména ve dvou rozsáhlých sbírkách příběhů, podobenství, diskusí a úvah, uspořádaných podle traktátů Mišny jako tzv. Talmud jeruzalémský (redakční práce na něm skončily v 5. stol. n. l.), zejména ale jako Talmud babylónský (definitivně uspořádaný počátkem 8. stol.). V rabínském pojetí je ovšem ústní Tóra principiálně neuzavřená a rabínská literatura proto plynule přechází do středověké židovské literatury psané dále hebrejsky, aramejsky, ale také arabsky, jidiš či v národních jazycích Evropy.