Rádce

heslo: rádce

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: rada        
následující heslo: radost, radovat se

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. větš. jó`éc (part. j-`-c), řec. symbúlos, búleutés; ten, kdo poskytuje radu – doporučuje, co je třeba udělat, případně, jak to provést. Hebr. sloveso patří k charakteristickým pojmům mudrosloví – rada je praktickým uplatněním moudrosti. V zásadě může být jako r. označen kdokoli, kdo je schopen rozumně poradit (tak zř. Iz 41,28), ale častěji je to patrně označení pro určitou zvláštní funkci či povolání: v Iz 3,1-4 jsou r. jmenováni mezi těmi, kdo vytvářejí společenskou strukturu (srov. též Jb 12,17; Iz 1,26: vedle soudců), vykytují se zejména ve službách panovníka a postupně se označení r. stává titulem vysokých úředníků: Iz 19,11 zmiňuje r. egyptského faraóna, v Mi 4,9 je r. uveden vedle krále, zř. jako ten, kdo se podílel na vládě (sr. Jb 3,14), zřetelně jako titul v Ezd 7,14n.28; 8,25 (na perském dvoře); v. t. Sk 25,12.

Jmenovitě jsou jako r. ve SZ uvedeni dva muži, oba ve spojitosti s judským králem Davidem. Achítofelovy rady jsou ve 2S 16,23 srovnávány s doptáváním na Boží slovo. Z toho je zřetelné odlišení (zjišťování a sdělování Hospodinovy vůle bylo věcí proroků, resp. kněží), zároveň však také autorita Achítofelovým radám přikládaná – souvislost naznačuje, že chybně (viz 2S 15,13-37; 16,20-17,23). V 1Pa 27,32 je zmíněn jakýsi Jónatan jako Davidův příbuzný (tedy patrně není totožný se Saulovým synem a Davidovým přítelem) a r. Dále je charakterizován jako muž vzdělaný (rozumný) a písař – tyto údaje mohou s funkcí r. souviset, snad jako jistá kvalifikace. Ez 7,26 naznačuje, že schopnost radit (ČEP: soudnost) byla spojována se starci, tedy se zkušenými.

Účast většího počtu r. (tedy přihlížení k dalším míněním při rozhodování) prohlašuje kniha Př za důležitý předpoklad dobré vlády (Př 11,14; 15,22; 24,6), mladší kniha Sir naopak varuje před naivním spoléháním na r. a doporučuje zjistit jejich vlastní zájmy, které mohou být motivací jejich rad (Sir 37,8). Na nebezpečí špatných r. upozorňuje i Nah 1,11 a 2Pa 22,4.

Iz 40,13 vyjadřuje odlišnost Hospodina od lidí a jeho jedinečnou svrchovanost mj. tím, že nepotřebuje r., radit mu vlastně ani není možno (citováno v Ř 11,34). Naopak, žalmista vyznává, že Hospodinova svědectví se člověku mohou stát spolehlivým r. (Ž 119,24). V prorockém zaslíbení Iz 9,5 je mesiáš charakterizován po způsobu egyptských panovníků řadou symbolických jmen, vyjadřujících jeho schopnosti či program, jímž dosáhne očekávané nápravy. První z těchto jmen, tvořených vždy dvojicemi slov, je Divuplný rádce (ČEP). Představa, k níž toto jméno odkazuje, zřetelně nespočívá v udílení (překvapivých) rad, nýbrž v tom, že zaslíbený panovník své rady (plány či záměry) bude uskutečňovat divuplným způsobem, tj. na základě výlučně Boží schopnosti konat divy.