Povolat

heslo: povolat

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: povolání, povolaný
následující odkazové heslo: povoz      
následující heslo: povstalec

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků překlad hebr. q-r-' a řec. kaló (a jejich odvozenin). Ve SZ označuje pojmenování (dát jméno Gn 1,5; 17,5; 32,28), pověření k určitému poslání (Oz 1,4; Iz 43,1; aj.). Abram uslyšel hlas a odešel z Kaldejského Uru (Gn 12), Mojžíš (Ex 3). Úzký je pak vztah mezi tím kdo povolává a tím, kdo je povolaný. Povolaným byl ve SZ zejména izraelský lid, měl Boží ochranu, ale i poslání. Bůh si svůj lid vyvolil, ale současně oddělil od ostatních národů a dal mu úkol, poslání. Ne vždy byl ale tento lid věrný. Důležitou roli připomínali lidu proroci.

Také NZ používá tento výraz ve významu výzvy k následování. Ježíš si povolal učedníky (Mk 1,20 aj.) a on je dobrý pastýř (J 10), který své ovce volá (řec. fónó) a chrání. Povolání je jasnou výzvou k následování. Takové povolání přichází od samého Boha (1K 1,9) a je naléhavé. Boží povolání je spasitelným činem (1Pt 2,9). Za tím vším je však milost (2Tm 1,9). Odpovědí člověka na povolání je poslušnost a pevná víra (Ř 1,6n; 1K 1,2.24; Žd 9,15; Zj 22,20; aj.). Povolání nedává člověku nárok na sebeuspokojení nebo povyšování. Společenstvím povolaných je řec. ekklésia. Viz vyvolit, nazvat, církev.