Exorcismus

heslo: exorcismus

autor: Dušek Pavel    
       
předcházející heslo: Exodus        
následující heslo: extáze

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v mnoha dobách a oblastech starověku bylo vyhánění démonů (tzv. exorcismus) považováno za takřka umělecko-řemeslnou dovednost a určitý druh vědy zároveň. Ten, kdo chtěl vyhánět démony, musel se seznámit s přesně stanovenými technikami této dovednosti nebo být obdarován zvláštní mocí. Mnohdy vše záviselo na přesném provedení rituálu vyhnání démona, včetně pronesení správných formulí, použití vhodného náčiní, vhodných bylin či také znalosti postupu v případě selhání první použité metody. Dosti rozšířená byla představa, že již vyslovení či pouhá znalost skutečného jména určitého démona nad ním dává moc. Démon jakožto mocná bytost mohl být podle některých tehdejších představ vyhnán pomocí jména nějaké ještě mocnější autority. Obecně tedy šlo v případě vyhánění démonů o nebezpečný, někdy i velmi složitý rituál, do kterého se nemohl pouštět každý. Již ve starém Babylóně bylo známo až nepřehledné množství démonů, a tedy i velké množství způsobů jejich vyhánění, přičemž tito démoni nebyli vyháněni pouze z osob, ale i z věcí, zvířat či budov. Jedním z nejstarších dokladů o vymítání démonů ve starověkém světě jsou tabulky ze zaklínadly z 3. tis. př. n. l. Ke konkrétním technikám patřilo např. vytahování démona z těla postiženého tělesným otvorem za pomoci k tomu vhodného náčiní, vyhánění modlitbou, nebo nastražení náhradního hostitele (většinou zvířete) do blízkosti posedlého, vyznávání prohřešků, které snad mohly démonovi umožnit vstup do nějaké osoby, vzývání mocnějších sil či autorit, odříkávání formulí pro tyto účely tradovaných atd. Někdy bylo nedílnou součástí přípravy na vyhánění pečlivé určování démona nebo kategorie démona, který posedlému problémy způsobil, aby bylo možné zvolit ten správný postup. Svou složitostí a náročností by se některé postupy mohly srovnávat se složitějšími zákroky moderní medicíny.

Ve SZ snad můžeme vidět souvislost s vyháněním démonů v pozadí příběhu o Elíšově očištění vody solí v Jerichu (2Kr 2,19-22). Sůl byla totiž považována za prostředek nejen konzervační nýbrž i iniciační a ochranný v kultickém slova smyslu. Za určitých okolností mohla poskytnout ochranu před zlými silami, srv. Ez 16,4 . Podobné souvislosti lze možná tušit i v příběhu o oslazení vody Mojžíšem v Maře (Ex 15,22-25).

Důležitým znakem Ježíšova vyhánění démonů byla jeho nevídaná snadnost a účinnost. Ježíš (narozdíl od mnoha svých současníků) žádné komplikované techniky nepotřeboval. Pro člověka nz. doby bylo ohromující pozorovat, jak Ježíš vyhání démona pomocí jednoduchého příkazu – pouhým slovem – či pomocí kratičké věty, např. Umlkni a vyjdi z něho! (Mk 1,23-28). To ukazovalo na nezměrnou moc a autoritu, kterými Ježíš disponoval. NZ upozorňuje, že Ježíš vyhání démony slovem (Mt 8,16), prstem Božím (L 11,20), či Duchem svatým (Mt 12,28). Ježíšovo vymítání démonů je znakem blízkosti Božího království (Mt 12,28, L 11,20) a přemožení satanova království (Mk 3,20-27). Oproti mnoha jiným vymítačům té doby nepoužívá Ježíš k vyhánění démonů dovolávání se nejrůznějších mocností či silnějších démonů, naopak užívá pouze Boží autoritu (Mk 3, Mt 12,22-29). Konkrétní vyhánění démona pak zároveň může být chápáno poukaz, příslib či závdavek celkové přicházející spásy, sr. konkrétní případy uzdravení slepého a němého (Mt 12,22-29), posedlého v Kafarnaum (Mk 1,23-27), uzdravení posedlého v Gerase (Mk 5,1-20), uzdravení syrofenické ženy (Mk 7,25-30), uzdravení posedlého chlapce (Mk 9,17-29)), uzdravení Marie z Magdaly (L 8,1-2), i obecná shrnutí Ježíšovy činnosti (Mt 4,23n; 16,17, Mk 1,34).

Ježíš předal moc nad démony také svým apoštolům (Mt 10,1, Mk 6,7, Mk 16,17, L 9,1). Později o své moci nad démony zpravuje Ježíše i sedmdesát jeho žáků, které vyslal do měst (L 10,17-20). V Ježíšově jménu mohl vyhánět démony i někdo, kdo se nepohyboval v jeho blízkosti s ostatními učedníky Mk 9,38-39, L 9,49n). NZ však podává zprávu i o vymítačích, kteří si Ježíšovo jméno zřejmě zařadili mezi ostatní své pomůcky, ale skončili neúspěchem (Sk 19,13-17), snad proto, že nedokázali odlišovat mezi Ježíšovým jménem, používaným s vírou v jeho poslání, a běžnými vymítacími formulemi, které patřily k základní výzbroji představitelů určité profese. Dnes nevíme, co všechno bylo chápáno jako posedlost nečistými duchy, ale nelze popřít, že Ježíš konal neobvyklé činy. V. t. duch, uzdravit.