Požehnaný

heslo: požehnaný

autor: Prudký Martin    
       
předcházející heslo: požehnání        
následující heslo: práce

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. bárúch, tvar vyskytující se ve specifických formulích (řec. eulogétos, lat. benedictus).

1. Zejména označení osob, jimž platí Boží požehnání: Abram (Gn 14,19), Izák (Gn 26,29), Jákob (Gn 27,33), Šalomoun (1Kr 2,45), Rút (Rt 3,10) i celá skupina osob (2S 2,5). Nejčastěji se tvar užívá formou proklamací v přímých řečích, specificky pak v liturgických formulích (např. katalog požehnání Dt 28,3n jako protihlas katalogu kleteb v Dt 27,15-26). Velké dějiny působení má výrok p., který přichází ve jménu Hospodina (Ž 118,26), jenž patřil k textům, jimiž byli při poutních svátcích vítáni poutníci přicházející do jeruzalémského chrámu. V evangeliích je takto vítán Ježíš při svém vjezdu do Jeruzaléma (Mt 21,9 par.).

2. Termínem p. se ovšem běžně označuje také Hospodin (2K 11,31), a to zejména v liturgickém kontextu, když je oslavován a opěvován (Da 3,52n; Ž 18,47; 28,6; 72,18 aj.). Liturgický kontext a konkrétní podobu responsorické odpovědi při bohoslužbách některé žalmy přímo vyjadřují (např. Ž 106,48).

Nezřídka je vděčnost za určité dobrodiní vyjádřena výrokem p. v obou aspektech – jako dobrořečení Bohu i žehnání člověku, skrze něhož Bůh jedná či jemuž požehnání platí (např. kněžský výrok Gn 14,19-20; sr. též Rt 2,20; 4,14).

Působením liturgických formulí a tradičních modlitebních sentencí (P. jsi, Hospodine, Bože nášů) se tvar p. stal i označením Boha a jednou z opisných výslovností božího jména (Mk 14,61).

V kř. záp. tradici z této formule odvozeně vzniklo označení pro část mešní liturgie (technický termín benedictus v pořadu liturgie).

V. t. Syn Požehnaného, tituly Boží, požehnání.