Plavit se

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: plavit se

autor: Tydlitátová Věra    
       
předcházející heslo: plátno        
následující heslo: plaz

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
lodní doprava je známá už od neolitu. Izraelci byli výrazně suchozemským národem, zřejmě však v hojné míře užívali menší lodě k dopravě po Genezaretském jezeře. O výstavbu zámořské flotily se údajně pokusil král Šalomoun (1Kr 9,26-28), ale běžnou praxí bylo využívání lodí i námořnických zkušeností Féničanů. Na celém Předním východě je sladká i slaná voda výrazným náboženským fenoménem, proto každá plavba znamená určitý náboženský akt. Překonání vodního toku nebo moře je obrazem přechodu, v krajním případě obrazem smrti. Takovým symbolem je i archa vznášející se nad vodami potopy. Různé mytologie znají postavy polobožských převozníků, kteří dopravují zemřelé do podsvětí (Uršanábi, Chárón). Také bohové plují po nebi v lodi, kterou představuje měsíční srpek. Plavba je všeobecně obrazem životní pouti. Cesta lodi v srdci moře patří ke čtyřem nepochopitelným věcem (Př 30,19). V NZ je několikrát zmíněna Ježíšova plavba po Genezaretském jezeře, téměř vždy v souvislosti s nějakým zázračným činem. Ve Sk 27 se píše o Pavlově dramatické plavbě po moři, která skončila ztroskotáním a zázračnou záchranou posádky.