Přikázání

heslo: přikázání

autor: Prudký Martin    
       
předcházející heslo: přijímat        
následující heslo: příkrov

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků tradiční český výraz pro řadu biblických termínů, především hebr. tvary a odvozeniny slovesa c-w-h, (zejm. micwá) a řec. termíny entolé či epitagé. Pojem z civilní i náboženské oblasti, který označuje jak pozitivní příkazy, nařízení či instrukce (např. Gn 2,16; Dt 11,1.13.22; Mt 22,37-40), tak negativní zákazy, zápovědi, omezení či restrikce (např. Gn 3,17; Dt 4,23; Dt 17,3). P. vyjadřuje vztah autority, resp. podřízenosti, v mezilidských vztazích například suverénní pokyn krále (micwat hammelek; 2Kr 18,36 / Iz 36,21; Est 3,3; Neh 11,23; 2Pa 30,12), pokyn otce synu (Př 6,20; Př 7,1-2; Lk 15,29) či pokyn vůdčí osoby jejím spolupracovníkům (Sk17,15; Ko 4,10). Mnohem častěji a pro biblickou mluvu typicky se však v Písmu mluví o p. božích: tím, kdo pravomocně přikazuje, je Hospodin, Bůh Izraele, adresátem příkazů je jeho lid (tak všechny výskyty pojmu v knihách Gn-Dt; spec. termín p. Hospodinovo, hebr. micwat JHWH, Lv 4,2.13.22.27; Dt 6,17; Dt 8,6; Dt 10,13 aj.). V NZ patří autorita příkazce vzkříšenému Kristu, adresáty jsou jeho následovníci (Mt 28,20; Sk 13,47). Slova Páně jsou v apoštolském zvěstování pojímána jako závazná, což se někdy vyjadřuje i terminologií p. (1K 7,10; 1K 9,14; 1K 14,37; srv. dokonce označení pozitivní maximy solidárního jednání jako zákona Kristova ho nomos tou Christou v Ga 6,2).

V. t. Desatero, Dvojí přikázání lásky, nařízení.