Mluvit

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: mluvit

autor: Macek Ondřej    
       
předcházející heslo: mléko        
následující heslo: mlýn

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. především '-m-r, d-b-r, řec. především legó, laló – pro žádnou lidskou činnost neexistuje tolik metonymických označení jako pro komunikativní oznámení. Nejčastější hebr. sloveso '-m-r (5300 x) přibližně odpovídá řec. legó říkat, vyjadřuje průběh vnímaný protějškem, nejde o techniku, ale o obsah výpovědi subjekt – objekt. Může být užito i v alegorickém smyslu, takto mluví zvířata (Nu 22,28), smrt (Jb 28,22) aj. (Sd 9,8), též myslet (Dt 8,17). Druhé hebr. sloveso d-b-r přibližně odpovídá řec. laló, vyjadřuje pak spíše činnost mluvení, komunikaci, vytváření slov a vět; mluví tedy pouze osoba či nějaká její součást, např. ústa, rty, jazyk; až i přemlouvání, umlouvání či mocné mluvení (v.t. požehnání, prokletí).

Mluvení a pojmenovávání je prvkem tvoření (Gn 1,5.8.10), nejprve mluvil Bůh (Ž 33,9), schopnost mluvit je žádaná a důležitá (Ex 4,10-16; 1S 16,18), přináší moc (Př 18,21), je nutno znát pravý čas k mluvení (Př 15,23), stejně jako rozlišovat mezi mluvením spravedlivých a svévolníků (Př 10,11-14.18-21; Ž 52,3-6; Mt 12,34-37), mluvení a myšlení (srdce) nejdou však někdy dohromady (Př 15,7.14.28). Nejdůležitější je však, jak mluvení působí, jaké ovoce nese (Iz 55,11). Bůh si používá lidského mluvení, zvěstování se děje mluvením. V. t. slovo a řeč.