Krása, krásný

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: krása, krásný

autor: Žilinský Václav
autor: Roskovec Jan  
       
předcházející heslo: království Boží (nebeské)
následující odkazové heslo: krást      
následující heslo: kráva

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
to, co se líbí, co je dokonalé, jehož části jsou souladné, hebr. j-p-h, řec. kalos. Významem často blízké pojmu dobrého, hebr. tóv, řec. agathos, oba termíny někdy synonyma, označují to, co dává estetické nebo morální uspokojení (viz např. 1Tm 3,1). O některých významných postavách SZ se výslovně připomíná jejich krása: tak o o Sáře (Gn12,14), Ráchel (Gn 29,17), Josefovi (Gn 39,6), Davidovi (1S 16,12; 17,42), jeho dceři Támar (2S 13,1; 14,27) a synu Abšalómovi (2S 14,25), o Abigajil (1S 25,3), Ester (Est 2,7), a dcerách Jóbových na závěr příběhu (Jb 42,15); v deuterokanonických knihách podobně o Zuzaně (Da 13,2) a Judit (Jdt 8,7 10,7.14; 11,21; 12,13; 16,5); srov. dále Tob 6,12; Sir 45,13 (áronský velekněz); 1Mak 2,12; 2Mak 12,43; 15,12 (velekněz Onías). Očekávaně se důraz na krásu objevuje v milenecké poezii (Pís 1,15; 4,1.7;6,4.10; 7,7). Podle Gn 41,2.18 patří krása k charakteristice dobře vykrmených krav ve faraónovově prorockém snu, v Mt 13,45 je krása perel, jež souvisí s jejich vzácností a přitažlivostí, obrazem ceny, vztaženým na jedinečnou cenu Božího království, krása patří také k charakteristice nového Jeruzaléma (Zj 21,2). Přesvědčení o tom, že Boží stvoření je dobré (Gn 1,4.10.12.18.21.25.31), se později vyjadřuje poukazem na jeho krásu: Sir 39,16; 43,9.11; podobně Mdr 13,7, kde je však tento poukaz spojen s kritikou, že pozorovatelé krásy stvoření ulpívají na povrchu věcí, což je vede k modlářství, a nikoli k úctě vůči Stvořiteli.

Také v biblických textech se tedy projevuje dvojznačná zkušenost s krásou: na jedné straně je to hodnota dobrá a žádoucí, na druhé straně může klamat svou povrchností, což připomínají mudroslovná varování (Př 11,22; Sir 9,8; 25,21). Podobně je tomu v prorocké alegorii Ez 16, která líčí dějiny Božího lidu jako příběh ženy, která byla nalezena v zuboženém stavu, díky péči svého nálezce (Hospodina) vyrostla do krásy a pak se spustila jako nevěstka: krása (Ez 16,13.15) tu má funkci vlastnosti kladné, avšak zrádné, vedoucí k falešné sebejistotě. Tuto funkci má motiv krásy také v prorockých řečech proti Týru (Ez 27,3; 28,12) a o Asýrii (Ez 31,7.9); také podle L 21,5 je krása chrámu hodnotou nejistou a nikoli trvalou.