Jízda, jezdec

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: jízda, jezdec

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: jitřenka        
následující heslo: Jizreel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. r-ch-b, páráš, ba'al hapáráš, řec. anabatés, epibatés, hippeus, hippos, epibainein, epibibazein, epikathésthai. J. jsou mínění bojovníci, kteří se pohybovali na koních (Ex 14,9.17.23; 1S 13,5) a v Izraeli se objevují v době královské. Kromě nich bylo součástí armád i vozatajstvo (1S 8,11; 2Kr 7,6; 2Pa 16,8; 2Pa 18,33). Vůz náležel rovněž panovníkovi či veliteli (2Kr 5,9; Pís 1,9), kteří však disponovali i svými koňmi (Est 6,8). Vůz byl zpravidla dvoukolový a stálo se na něm. Vozy byly využívány také ke slavnostním jízdám a k lovu zvěře. Dopravním prostředkem armád byli rovněž velbloudi (Sd 6,5; Iz 21,7). V době Šalomounově existoval s koňmi i vozy čilý obchod a z Egypta je dováželi také králové chetejští a aramejští (1Kr 10,28-29). Síla armády spočívala v počtu vozů a jezdců, čehož si byl Šalomoun dobře vědom (1Kr 9,19). V hornaté krajině Palestiny však zásadní roli sehrávalo pěší vojsko (2Pa 26,11-14). V mesiášském čase mají být vozy Efrajima i koně z Jeruzaléma vymýceni a spravedlivý král má přijet na oslu (Za 9,9), což je zvíře spjaté s praotci i soudci (Gn 22,3; Sd 10,4).