Horlit, horlivost

heslo: horlit, horlivost

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Hora proměnění        
následující heslo: hořčice

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. q-n-'; řec. zéló, zélos. Mít intenzivní snahu, projevovat úsilí. Většinou v souvislosti s dobrým úmyslem nebo cílem (Ga 4,18; 2K 7,11; 9,2; 1Pt 3,13), především s vírou (1Kr 19,10.14; Žd 6,11). Hospodin horlivě střeží výlučný vztah se svým lidem (srv. Ex 20,5 Bůh žárlivě milující, též Ex 34,14). Ježíš je vzorem horlivosti ve svém úsilí o novou náplň chrámové bohoslužby (J 2,17; srv. Ž 69,10; Za 1,14). Horlivý má proto být ten, kdo stojí v čele (Ř 12,8). Horlení však samo o sobě postrádá vnitřní normu. Pavel stvrzuje, že židé mají upřímnou horlivost pro Boha, ale bez poznání (Ř 10,2) a podle Sk 22,3 byl takový i sám. A v Ga 4,17 se mluví i o falešné horlivosti těch, kdo chtělí adresáty Pavlova listu strhnout na svou stranu. Na několika místech je h. v ČEP překladem jiných slov (např. Ga 2,10 – spúdazó). Charakter horlení je dán souvislostí. Viz i zélóté.