Chronologie
heslo: chronologie
autor: Sláma Petr
předcházející heslo: chronistické dílo
následující heslo: chrysolit
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. časový rámec i sled a délka jednotlivých kroků vyprávěného děje,
2. pomocná historická věda, která se je snaží datovat.
Čas představuje důležitou osu každého příběhu. Vnitřní čas příběhu určuje relativní vzdálenost jeho dílčích kroků. Takového druhu je např. informace o tom, že Izrael pobýval v Egyptě 430 let (Ex 12,40) nebo že všech pokolení od Abrahama po Davida, ... od Davida po babylónské zajetí ... a od babylónského zajetí až po Krista bylo čtrnáct.
(Mt 1,17) Vnitřní čas příběhu je strukturován zlomy, které otevírají jeho dílčí epochy či éry. Tyto epochy nezřídka vykazují překvapivou symetrii (např. periodizace dějin podle let odpočinku nebo let milostivých, viz ale také Josefovu genealogii v Mt 1). Sz vypravěči s oblibou používají ch. údaje, nejčastěji počtu dnů či let, jako způsobu hodnocení: tak lze všeobecně (nikoli vždy v jednotlivostech) rozumět vysokým, ale sestupným věkům potomků Adamových (Gn 5), délce potopy (40 dní, Gn 7,17), době putování Izraelců po poušti (40 let, Ex 16,35 aj.) nebo Mojžíšovu pobytu na Sínaji (Ex 34,28). Středověcí exegeti (např. Abraham ibn Daud z Toleda ve své knize Sefer ha-kabala) sice vypočítali, že svět byl stvořen v roce 3761 př. n. l., že Abraham odešel ze země svých předků v 19.stol. př. n. l. a Izraelci z Egypta ve 12.stol. atd. Uspokojivě harmonizovat údaje Bible však ani v rámci její vnitřní chronologie není možné. Historiografie nadto usiluje také o to, aby propojila relativní vnitřní čas jednotlivých vyprávění s jinými vyprávěními a převedla je na obecnou, absolutní časovou osu. I když byl křesťanský letopočet původně ukázkou spíše relativní chronologie (Kristův příběh pochopený jako dějinný zvrat par excelence se stává začátkem křesťanského letopočtu), objevuje se právě v Evropě pokus vzít letopočet jako neutrální lineární osu a na ni zařadit události různých kulturních okruhů. Oporou pro absolutní chronologii biblických příběhů jsou samozřejmě zmínky o postavách nebo událostech, které jsou známy (a chronologicky ukotveny) odjinud než z Bible. K takovým patří tažení egyptského Šíšaka v roce 925 př. n. l. (1Kr 14,25nn), asyrská porážka Samaří v roce 722 (2Kr 16,3-6) apod. Také nz zmínky o římských císařích a úřednících (např. v L 2,1n odkaz k císaři Augustovi a syrskému legátu Quiriniovi nebo zmínky o Pilátu Pontském ve všech evangeliích) umožňují Ježíšův příběh zasadit poměrně přesně také do rámce absolutní chronologie.
Metody chronologie spočívají
a) ve zkoumání kalendářů a jiných způsobů počítání času v době, která je zkoumána; b) v hledání údajů a narážek ve vykládaných textech, které jsou zařazeny do chronologické řady, zkoumané systémy a). V. t. chronologické tabulky SZ a NZ.