Anděl
heslo: anděl
autor: Ryšková Mireia
předcházející heslo: Anatót
následující heslo: Andronikus
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. mal'ách, řec. angelos. Jak v hebr., tak v řeč. může slovo a. znamenat lidského posla nebo bytost nadpozemskou, součást Božího světa, resp. příslušníka jeho nebeského dvora. A. je vymezen především svou funkcí vzhledem k Bohu a stvořenému světu.
Ve SZ lze rozlišit dvě základní představy o a.:
A. jednak tvoří něco jako dvořanstvo Boží (srv. Jb 1,6). Jde o nadpozemské bytosti, jimž však není přisuzována žádná zvláštní role. V době poexilní víra v tyto nadpozemské bytosti pod vlivem jiných náboženských systémů zesílila a andělé začali hrát podstatně důležitější roli a začali být rozlišováni na různé kategorie (archanděl), i označováni jmény (Gabriel, Refáel apod.).
Vedle toho stojí představa anděla Božího, což je nadpozemská bytost, jíž jsou Hospodinem svěřovány zvláštní úkoly, takže není leckdy dobře možné rozlišit anděla Božího od samotného Hospodina.
V Kumránu hrály andělské postavy důležitou roli. Saduceové víru v jejich existenci odmítali, farizeové přijímali. Pozdější rabinismus se k víře v anděly stavěl kriticky, neboť zdůrazňoval víru v jediného Boha-Hospodina.
V Novém zákoně se zmínky o a. vyskytují poměrně často (175 krát – z čehož jen 3 krát jde výslovně o lidské posly). V představách o a. navazuje NZ na starozákonní představy. Andělé jsou reprezentanti nebeského světa a Boží poslové, jejich přítomnost vždy znamená průlom Božího světa do pozemské reality. V Mt 18,10 se setkáváme s představou strážných andělů jakožto výrazu Boží lásky a starosti o malé a nepatrné.
Zvláštní funkci mají andělé ve Zjevení Janově, kde se v úvodních 7 listech hovoří o a. jednotlivých obcí – zda se jedná o a. ochraňující jednotlivá města resp. obce nebo o představené-biskupy těchto obcí, je v bádání dosud sporné. I v NZ patří a. k Božímu a posléze k Ježíšovou doprovodu při jeho druhém příchodu – podobně jak to zmiňuje už kniha Daniel (Da 7,10).
A. zvlášť vysokého postavení jsou archandělé, kteří jsou zmíněni i jmény – Gabriel (Da 8,16; 9,21; L 1,19.26); Refáel (Tób 5-12); Michael (Ju 9; Zj 12,7). Jejich jména označují především jejich funkci.
V. t. vyslanec.