Řád domácnosti

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: řád domácnosti

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: řád        
následující heslo: Řecko, Řekové

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
novodobé označení literárního subžánru etických pokynů a rad pro členy křesťanských domácností a v pastorálních epištolách i pro křesťanské obce (sbory). První z nich se objevuje v Ko 3,18-4,1 s paralelou v Ef 5,21-6,9. Podobné texty se objevují i v 1Tm 2,8-3,13; 6,1n; Tt 2,1-10; 1Pt 2,13-3,7; Did 4,9-11; Barn 19,5-7; 1Klem 21,6-9; Ign 175-227. Vzorem pro jejich formulaci mohly být podobné oddíly u Filóna (Decal 165-167) nebo u PseudoFókylida (175-227), tedy v helénistickém židovství, aj. Společným rysem těchto sad pokynů je, že utvářejí spolužití v poměrně úzkém vymezeném prostředí. Jde o utváření rámcové, utváření postojů a formování základních vztahů v zorném úhlu víry, jen výjimečně jde o konkrétní rady. Jako svérázný literární žánr charakterizoval ř. d. Martin Luther. Nazval jej Haustafel. Tento něm. termín byl převzat i v některých jiných jazycích.

V pohanském světě se jim do jisté míry podobají stoické katalogy povinností (Epict. Diss. II,10,1nn aj.) a rady pro hospodaření, které také formulují role jednotlivých členů domácnosti (Seneca Ep. 94 aj.). Jsou to však jen nepřímé obdoby, protože nz. katalogy chápou rodiny jako nejnižší jednotku křesťanské obce.

V Ef a Ko jsou v ř. d. osloveny ženy a muži, děti a otcové, otroci a páni, v 1Tm muži a ženy, biskupové, jáhnové a jáhenky, v Tt starší muži a starší ženy, mladší muži a otroci.

Vnitřním důvodem zařazení ř. d. do Ko a Ef je skutečnost, že důraz na současné (duchovní) naplnění křesťanské naděje (Ko 2,9-12; Ef 2,3-6) mohl vést k předčasnému uspokojení a oslabit činorodost a etickou odpovědnost křesťanů. Ř. d. tedy vyvažují tento jednostranný důraz. Druhým důvodem je, že po prvotním období, kdy Ježíšovi povelikonoční stoupenci očekávali apokalyptický zlom a blízký příchod nového věku, bylo potřebí naznačit důsledky prodloužení dějinné perspektivy církve v denním generačním životě. Ukázněný denní život křesťanů byl také jejich nejlepší obranou před pomluvami a útoky zvenčí.

Jestliže stoické rady se opíraly o vhled do vnitřní struktury kosmu, byly křesťanské ř. d. motivovány touhou uplatnit v denním životě zkušenost s Ježíšem Kristem jako zjevením Boží vůle a životní praxí dosvědčit vnitřní pokoj, který plyne z víry.

Nicméně pozorovatele zvnějšku především upoutají ř. d. jako jisté přizpůsobení okolí. Vize rovnosti mužů a žen, svobodných a otroků, židů a pohanů ustupuje do pozadí. Nejde tu však o podporu daného společenského uspořádání, ale o ujištění pohanského okolí, že křesťanská odlišnost není projevem nepřátelství, ale odhalením nového horizontu naděje. Již to, že ženy a otroci jsou osloveni jako plnohodnotní členové křesťanské obce, bylo průlomem do struktur tehdejší společnosti. Církev se nestala revoluční silou dějin. Proměnila však lidské vztahy v základní rovině rodiny a křesťanského společenství a vytvořila tak reálný alternativní prostor s dosahem pro celou společnost.