Znovuzrození

heslo: znovuzrození

autor: Karfíková Lenka    
       
předcházející heslo: znevažovat
následující odkazové heslo: Zorobábel      
následující heslo: zpívat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. výrazy anagennó (= znovuzrodit; 1Pt 1,3), palingenesia (= zrození znovu; Tt 3,5), gennó anóthen (= zrodit znovu nebo shůry; J 3,3.7) nemají přímý předobraz v SZ, jediným příbuzným motivem je zde zrození z Boha, které se vypovídá o králi (Ž 2,7) a které NZ vztahuje na Krista (Žd 1,5; 5,5), buď při jeho křtu (L 3,22) nebo při vzkříšení (Sk 13,33), nemusí tedy souviset s představou panenského zrození (L 1,35); každopádně jde o pneumatologicky chápanou skutečnost, která se posléze vypovídá i o věřícím (J 1,13; 1J 2,29; 3,9; 4,7; 5,1.4.18; J 3,3-7).

Znovuzrození (palingenesia) světa po kosmickém požáru zná především stoicismus (sr. kupř. Filón, Aet. 9), týmž výrazem může být popisováno obnovení po potopě (Filón, Mos. 2,65), po exilu (JosFl, Ant. XI,3,9) avšak i eschatologická obnova světa (Mt 19,28). Pythagorejci užívali tohoto slova pro převtělení duše; Plutarchos jím vyjadřuje vkříšení rozsápaného božstva v mýtech o Dionýsovi (De E Delph. 9) a Osiridovi (Isis et Osiris 35), odtud se obvykle odvozuje také individualizované nové zrození zasvěcovaného do eleusinských mystérií (sr. Hippolytus, Ref. V,8,41; Apuleius, Metam. XI,21). Také mithraismus znal individuální kultickou obnovu zasvěcovaného, chápanou jako nové zrození k nesmrtelnosti. O druhém zrození (deutera genesis) Mojžíšově na Sinaji mluví rovněž Filón (Quaest. et sol. in Ex. II,46). Zpráva Saloustia filozofa (De deis et mundo IV,10-11) a římský nápis z r. 376 n. l. (CIL VI/1,510), o znovuzrozených mystech v rámci jarních slavností, představujících spojení Attise a Kybele, se může a nemusí opírat o předkř. terminologii. Také synkretistické Corpus Hermeticum (XIII) dosvědčuje nauku o zbožšťujícím duchovním zrození. Hel. náboženství tedy zná představu duchovního zrození z božstva (či božstva v zasvěcovaném), na kterou mohlo kř. navázat.

Apoštol Pavel dává přednost metafoře nového stvoření (2K 5,17; Ga 6,15; podobně i Ef 2,15 a 4,24 stvoření nového člověka; sr. Iz 42,9; 43,19; 48,6n; 65,17; 66,22), aby popsal pneumatologicky chápaný nový život v Kristu, jemuž přičítá eschatologickou kvalitu. Obraz zrození užívá spíše pro vztah učitele a žáka (Ga 4,19; 1K 4,14n; Fm 10), jak to bylo obvyklé v židovstvu jeho doby (také proselyté se přirovnávali k novorozencům). Vztah obráceného křesťana k Bohu líčí raději jako adoptivní synovství (Ř 8,14-23; Ga 3,26 – 4,7), samo obrácení jako proměnu (2K 3,18), která je anticipací přicházejícího nového věku (Ř 8,18-29). Líčení křtu jako pohřbu a vzkříšení s Kristem (Ř 6,3-11) ovšem představu znovuzrození implikuje.

Janovská teologie naopak hojně užívá metafory druhého zrození, zrození z Boha nebo z Ducha (J 1,13; 1J 2,29; 3,9; 4,7; 5,1.4.18; J 3,3-8) jako počátek křesťanského života, a sice v navázání na janovskou představu Jednorozeného Krista (J 1,18), který sestoupil od Otce (J 3,13.31; 6,33-58; 8,23), aby dal lidem účast na svém vztahu k Otci (J 17,21nn). Obrat zrození z vody a z Ducha (J 3,5) ukazuje i zde souvislost se křtem.

O koupeli znovuzrození (lútron palingenesias) mluví výslovně Tt 3,5, přičemž výraz koupel známý z hel. náboženství jako rituální umytí znamená v NZ zřetelně křest (Ef 5,26; sr. též Žd 10,22). Velmi pravděpodobně i znovuzrození v 1Pt 1,3 má křestní kontext (sr. 1Pt 3,20n); jde o znovuzrození skrze Kristovo vzkříšení (1Pt 1,3) resp. skrze Boží slovo (1Pt 1,23), tj. poselství o vzkříšení (1Pt 1,21). Pokřtěný je tak zahrnut do Krista (1Pt 3,16; 5,10.14), povolán k eschatologické existenci (1Pt 1,20). Metafora nového narození je přítomná i v obratu právě narozené děti (artigennéta brefé) z 1Pt 2,2. Znovuzrození ne z pomíjivého, ale nepomíjivého semene (1Pt 1,23nn) připomíná janovskou antitezi zrození ne z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, ale z Boha (J 1,13; sr. podobně zrození z těla a z Ducha, J 3,6).

Představu nového začátku (sr. Iz 65,17; 66,22) obsahuje i nz (zejm. pavlovská) metaforika obnovy (anakainósis: Ř 12,2; anakainizó: Žd 6,6; ananeúmai: Ef 4,23; anakainúmai: 2K 4,16; Ko 3,10), nového stvoření (kainé ktisis: 2K 5,17; Ga 6,15), nového člověka (neos anthrópos: Ko 3,10; kainos anthrópos: Ef 2,15; 4,24), novosti života či ducha (kainotés: Ř 6,4; 7,6).