Vzývat
heslo: vzývat
autor: Tydlitátová Věra
předcházející odkazové heslo: vztek
předcházející heslo: vzpurný
následující heslo: Wellhausen Julius
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. k-r-a, řec. eopikaló. V biblických jazycích souvisí vzývání s vyslovováním jména. Vyslovením něčího jména nad získaným majetkem se právně stvrzovalo vlastnictví a panství (2S 12,28). Vyslovením, veřejným provoláním Božího jména se vždy vyslovuje i absolutní Hospodinův nárok na lid (Dt 28,10) či chrám (1Kr 8,43) atd. Současně se lid či chrám, označený Hospodinovým jménem, podobně jako vazal označený jménem pána, může dovolávat Boží ochrany. Tuto naději můžeme zřejmě vidět i ve zvyku včleňovat do vlastních jmen nějakou podobu Božího jména. (Izajáš – Hospodin je spása, Ezechiel – Bůh má síla.)
Tato praxe byla běžná nejen u Izraelitů. Člověk obdařený Božím jménem byl majetkem svého božstva a podobně jako otrok měl i právo na ochranu se strany svého pána. Potupení Božího majetku se chápe jako potupení samotného Božího jména, a proto se měl Hospodin zastávat své cti i tím, že se zastane svého lidu. S tímto právním chápáním a odvoláváním se na vlastníkovy a panovníkovy závazky souvisí vzývání jména ve smyslu kultu či modlitby. Podle nejasného podání Gn 4,26 začalo vzývání Hospodinova jména na zemi v době života praotce Enóše. Obrat vzývání Hospodinova jména se stal synonymem pro modlitbu buď jednotlivce (Gn 12,8) nebo obce (2S 6,2). Také pohané vzývají jména svých bohů a vzývání Hospodinova jména je tedy vyznavačským aktem (1Kr 18,24). V NZ je vzývání jména Páně rovněž synonymem modlitby, má však v silnějším smyslu než ve SZ také význam svědecký (Sk 2,21). Vzýváním jména Páně (Kristova jména) se křesťané oddělují od svého okolí (Sk 9,14, 1K 1,2) a stávají se Kristovým majetkem. Na panství Božího jména nad zemí odkazuje modlitba Páně posvěť se jméno Tvé
. V. t. jméno.