Vyhnat

heslo: vyhnat

autor: Balabán Milan    

předcházející odkazové heslo: vyhánění démonů
předcházející odkazové heslo: výdělek    
předcházející heslo: vybrat        
následující heslo: výhonek

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. g-r-š, řec. ekballó označují vyhánění, vypuzování, vymaňování – někým, vlastní silou nebo někoho či něčeho. Některá b. místa zpravují v daných tradičních zvěstovatelských celcích o vyhánění z nějakého prostoru. Hospodin vypudil Emorejce, Kenaance a jiná neizraelská etnika z prostoru, který byl přislíben Izraeli (Ex 34,11; Sd 6,9 aj.). Kain byl z Božího rozhodnutí vypuzen ze země, která byla jeho vlastí (Gn 4,14). Sofonjáš ohlašuje z Boží inspirace tresty pyšným národům, proto i Ašdód bude vyhnán (Sf 2,4). Štěpán byl vyhnán za město (Sk 7,58). Pavel a Barnabáš byli vyhnáni z Pisidické Antiochie (Sk 13,50). Ježíš vyhnal prodavače z chrámového nádvoří (Mt 21,12 a par.). Toto Ježíšovo vypuzení (ne tak násilně revoluční jako nábožensko-symbolické) navazovalo na prorocké útoky proti náboženskému nebo politickému zneužití chrámu (Jr 7,4; Oz 9,15). Ježíš rovněž vyhnal zástup z domu představeného synagogy (Mt 9,25). Podle L 4,29 byl sám Ježíš vyhnán představiteli nazaretské synagogy. Zásadním, právně náboženským aktem bylo vyloučení (vypuzení) ze společenství, v němž byl jednotlivec tradičně zakotven (Jb 30,5). Tvrdým, i když patrně nápravným rozhodnutím bylo vyloučení z církve (řec. ekklésia) (3J 10). To se analogicky týká i o vyloučení ze synagogy (L 6,22). Vyhnání však nebylo jen vnější akcí či evidovatelným rozhodnutím, které se bolestně dotklo jednotlivců i celých komunit. Jonáš volá v útrobách mytického netvora:Jsem zapuzen (Jo 2,5). Aktérem vyhánění, ovšem nenásilného, nicméně velmi silného, je působení Ducha, který vyvedl (doslova: vyhnal) Ježíše na poušť (Mk 1,12).

Jinou kapitolou vyhánění jsou právně náboženské akty, které se týkají např. zapuzovaných žen, příkladem tu může sloužit Hagar (Gn 21,10; sr. Gal 4,30). Kněží si nesměli vzít za manželku ženu zapuzenou od muže (Lv 21,7 aj.). Ve specializovaném významu může jít při vyhánění o odhánění stád (Ex 2,17) nebo propuštění jinou cestou, tak v případě Rachaby (Jk 2,25),, o vynášení věcí či duchovních kvalit (Mt 12,35), vyloupnutí oka (Mk 9,47), nebo o vyvrhování špíny z vody (Iz 57,20). Z věroučných a dogmatických důvodů je ve SZ zvěstné hlášení o tom, že člověk byl zapuzen (dosl.: vyhnán) ze zahrady Eden (Gn 3,24). Jde tu o vyhnání ze sféry bezprostřední Boží přítomnosti a blízkosti.

V NZ je nejvýznamnějším a nejspecifičtějším vyháněním Ježíšova (popř. i jeho učedníků či apoštolů) exorcismus – vypuzování zlých či nečistých duchů, démonů, z duší a těl lidí postižených, ba zavalených zlou mocí, jejímž zosobněním je satan (Mt 8,31; 12,26n; 17,19, sr. Mk 9,18 aj.) U Ježíše ani u jeho učedníků nebyla vypuzovací činnost izolovaným jevem, byla spojena s uzdravováním (Mt 21,14; sr. 12,22; Sk 28,8; Jk 5,15) a především se zvěstováním či kázáním (Mt 4,17.23; Mk 1,39; L 4,18 aj.).