Tomáš

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Tomáš

autor: Tichý Ladislav    
       
předcházející heslo: Tóla        
následující heslo: Tomášovo evangelium

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. thómás, což se chápalo také jako ekvivalent aram. te'ómá' = dvojče, Didymos. Jeden z dvanácti apoštolů, uvedený ve všech seznamech: Mk 3,18; Mt 10,3; L 6,15 a Sk 1,13, a to na 8. (Mk a L), 7. (Mt) a 6. (Sk) místě. Jinak se o něm hovoří pouze v Janově ev.: J 11,16 (vybízí spoluučedníky k připravenosti zemřít s Ježíšem), J 14,5 (vyjadřuje neznalost Ježíšovy cesty), J 20,24-29 (setkání se Zmrtvýchvstalým), J 21,2 (mezi učedníky u jezera Tiberiadského, jmenován hned po Šimonu Petrovi).

Nejznámější je text J 20,24-29 (nevěřící Tomáš). Touto perikopou chtěl evangelista zřejmě podpořit víru křesťanů, kteří neviděli, a uvěřili (J 20,29). T. zde vystupuje (sr. i J 11,16; 14,5) jako těžkopádný, zdráhající se uvěřit. Ale potom zaujímá vzorový postoj víry. Jeho vyznání (J 20,28: můj Pán a můj Bůh) má být patrně tím závěrečným vyznáním, k němuž mají být přivedeni i čtenáři Janova evangelia. Prostor, který T. dostává v J, souvisí asi s jeho významem pro oblast vzniku čtvrtého ev. (patrně Sýrie).

Podle tradice, kterou nelze bezpečně ověřit, působil T. mezi Parthy (Eusebius, h.e. 3,1,1) a potom v Indii, kde měl zemřít (PG 36,228; PL 23,761). V syrské tradici je nazýván také Juda a apokryfní Acta Thomae (z 3. st., viz apokryfy) ho pokládají za dvojče Ježíšovo (11.31.39). S T. jménem je spojeno několik dalších apokryfních spisů viz tomášovské apokryfy.