Synchronní výklad

heslo: synchronní výklad

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: synedrion        
následující heslo: synkretismus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Soubor exegetických postupů, který z metodických důvodů přihlíží především k současnému tvaru textu (neptá se, jak vznikl, jaké byly starší tradice a předstupně) a k údajům v něm obsaženým. Rozvinul se v rámci strukturalismu, zčásti pod vlivem Pražského lingvistického kroužku (lingvistika). Dnes je v biblistice s. v. užíván jako výchozí etapa komplexní exegeze. S. v. se týká větších textových jednotek, v Bibli většinou jednotlivých spisů nebo jejich skupin (Pentateuch, Janovské spisy), protože u menších celků (segment) chybí souvislejší soubor údajů. Například s. v. zjišťuje v Markově evangeliu zvláštní roli titulu Syn Boží, který je klíčem k pochopení Ježíšova poslání a významu, a spoluutváří celou strukturu spisu. Objevuje se ve vyznavačské podobě na začátku uprostřed a na konci Markova evangelia. To je významná část exegeze, ale jen její část. Proto se exegeze ptá, kde jsou starší doklady titulu Syn Boží, zda k jeho užití mohl zavdat příčinu Ježíš sám, jaké má obdoby v SZ a v okolních náboženstvích a kde Mk mluví nebo alespoň vydává nepřímé svědectví o konkrétních událostech. Na druhé straně je třeba zkoumat také vliv Mk v jiných spisech NZ a v pozdější literatuře.

Větší soubor textů, které netvoří literární celek (Nový zákon, Bible jako celek kanonizovaných spisů) nelze vykládat synchronně, protože užívají různý jazyk, představy a obrazy, jimž vyjadřují celek zkušenosti, zejména zkušenosti víry. Jejich společné rysy lze stanovit jen reflexí, která musí jejich rozdílné světy srovnávat a interpretovat novu terminologií. Taková interpretace exegezi předpokládá, ale je již převážně věcí teologie.