Smysly

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: smysly

autor: Tydlitátová Věra    
       
předcházející heslo: Smyrna        
následující heslo: smýšlení

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. aisthétéria. V biblické mluvě splývá užší pojetí smyslů, jak je chápeme my, s širším pojetím rozumu a schopnosti pochopit či porozumět, hebr. bíná. Rovněž starší čeština i kralický text užívá pojmu s. ve významu vědění, úsudek, porozumění, přesvědčení, rozhodnutí, úmysl. Archaická řeč přesně odráží vědomí starověkého člověka o spjatosti smyslového vjemu s racionálním, mravním i náboženským rozhodnutím.

Smysly, které zprostředkovávají lidské mysli kontakt s vnějším světem, jsou v Bibli nástrojem rozlišování boží vůle, a tedy správného rozhodování. Vždy záleží především na praktických důsledcích rozumového soudu, na ortopraxi. Řecké slovo aisthésis, které původně znamenalo smyslové vnímání, je v NZ přeznačeno na Duchem svatým udělenou schopnost hodnotového soudu (Fp 1,9 ČEP vnímat; Žd 5,14).

S. jsou často výrazem metaforického myšlení. Zrak opisovaný jako oko je v Bibli označením pro duchovní vhled, např. v Jb 42,5.

Zrak, který je závislý na světle, je vhodnou metaforou vědomého bytí. Člověk duchovně zralý nazýván je vědoucím, zatímco slepota je obrazem duchovní sterility. Ježíš hovoří o slepých vůdcích (Mt 23,24). Uzdravení slepoty a navrácení zraku je obrazem mesiášského věku (Iz 29,18, L 4,18 aj.). Schopnost užívat zraku je připisována i Hospodinu, na rozdíl od slepých model. Bůh vše vidí, jeho sedm očí pročesává celou zemi (Za 4,10), to znamená, že jen on poznává všechny věci i v jejich skrytém významu, nahlíží do lidských srdcí, soudí i přináší slitování (Gn 1,4. 6,12; Ex 3,7 aj.).

Podobnou funkci jako zrak má i sluch, který je symbolem neustálé pozornosti obrácené k božímu slovu. Pozoruhodné místo náleží čichu. Vnímání různých vůní je metaforou náboženského (Gn 27,27; Oz 14,6) nebo i erotického (Pís 4,13-14) prožitku, naproti tomu si ve vůni oběti libuje i Hospodin (Gn 8,21). Čich tedy na rozdíl od zraku a sluchu spjatými s rozumovými soudy je spíš zprostředkovatelem zkušenosti a vůbec citových rozměrů víry. V orientální kultuře, která klade větší důraz na mimoracionální poznání než kultura západní, nepřekvapí, že různé vonné prostředky měly a mají velký význam v kultu i v osobním životě.

Téměř každý kult využívá silných smyslových vjemů k navození náboženského prožitku, nejinak tomu bylo i v bohoslužebné praxi starého Izraele. Působivá architektura, řezby, zlacení, zpěv a hudba stejně jako vůně kadidla ve svatyni či chrámu působily na všechny smysly věřících a odkazovaly k nádheře Hospodinova nebeského sídla.