Skutky apoštolů

heslo: Skutky apoštolů

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: skutek        
následující heslo: skutky spravedlnosti

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků kanonický spis NZ. Druhá kniha v NZ věnovaná Theofilovi. První je evangelium podle Lukáše.

1. Rozdělení a obsah.

1,1-26 Úvod: Prolog, pověření apoštolů, nanebevzetí, doplnění kruhu Dvanácti. 2,1-8,3 část 1: Rozšíření evangelia v Jeruzalémě

2,1-13 Seslání Ducha jako nový začátek,

2,14-40 kázání Petrovo,

2,42-47 charakteristika prvotní křesťanské obce zatčení apoštolů,

3,1-26 uzdravení chromého, Petrova misijní řeč,

4,1-22 zatčení Petra a Jana, další Petrova řeč,

4,23-37 společná modlitba, druhá charakteristika prvotní církve,

5,1-42 mocné činy a zázraky, apoštolé před veleradou (Petr: Boha je třeba více poslouchat, než lidi – 5,29), Gamalielova rada (ideální řešení vztahu církve a společnosti (5,34-39),

6,1-7 volba jáhnů,

6,8-8,3 obžaloba, vlastní obhajoba (relativizace role chrámu) a mučednická smrt jáhna Štěpána.

8,4 – 11,18 část 2: Evangelium přichází do Samaří a na pobřeží

8,4-40 Misie jáhna Filipa

9,1-31 Pavlovo obrácení (1. verze),

9,32-11,18 Petr v Lyddě, křtí Kornelia v Cesareji, zdůvodňuje to před pohany i židy (10,1nn).

11,19 – 15,35 část 3: Antiošská misie

11,19-30 O církvi v Antiochii,

12,1-25 pronásledování Herodem (Agrippou I.), poprava Jakuba, Petr podruhé osvobozen z vězení,

13,1-14,28 Pavlova 1. misijní cesta na Kypr, do Pisidie, Ikonia a Lystry (Pavel a Barnabáš uctívání jako řečtí bohové),

15,1-35 apoštolský koncil v Jeruzalémě, apoštolský dekret (citován dvakrát: 15,20 a 15,29).

15,36 – 19,20 část 4: Misie v oblasti Egejského moře

15,37-18,22 2. misijní cesta přes Malou Asii a Tróju do Filip (Evropa!), obrácení obchodnice Lydie, Pavlovo věznění a osvobození z vězení, příchod do Tesaloniky a politická obžaloba), Athény (Pavlova programová řeč k Řekům) a Korint (delší pobyt) a zpět do Antiochie přes Efez. Návštěva v Jeruzalémě (?).

18,23-20,38 3. misijní cesta: Pavel v Efezu (delší pobyt končící vzbouřením a obžalobou., cesta Makedonií, loučení s Efezskými (Dát je blahoslavenější než brát – 20,35),

21,1-28,31 část 5: Slovo se dostává až do Říma

21,1-22,22 Cesta do Jeruzaléma (třetí citát apoštolského dekretu 21,25), zatčení v chrámě, Pavlova obhajoba (2. verze příběhu jeho obrácení 22,6-16),

22,23-26,32 obhajoba před synedriem (24,10-21), eskorta do Cesareje, kde později jako vězeň mluví (3. vyprávění o obrácení – 26,12-18) s králem Agrippou (Herodem Agrippou II.).

27,1-28,31 Cesta po moři do Itálie, ztroskotání, v Římě bez překážek dva roky zvěstuje evangelium.

2. Jazyk a literární žánr

Literární stavba, prameny, zaměření a teologie. Jazyk S. a. je na relativně vysoké úrovni (viz Lukášovo evangelium). Žánrem jsou S. a. historickým spisem s legendárními a románovými prvky. Literární stavba souvisí s jejich teologií: Mluví o tom, jak působil vzkříšený Kristus skrze Ducha svatého (Sk 1,1-2) a jak vypadal první, ideální ohlas na svědectví o Kristově vzkříšení. Obsah je stručně naznačen v Sk 1,8. S evangeliem Lukášovým se kniha S. a. na začátku překrývá. Rozpory v údajích nejsou svědectvím dlouhého intervalu mezi sepsání obou knih a nevymykají se tehdejším literárním licencím. Obě knihy tvoří dějovou páteř celého Nového zákona.

Celé dílo je proloženo více než dvaceti čtyřmi řečmi (Petr, Štěpán, Pavel), které, jak to bylo běžné v tehdějších historických spisech, charakterizují osoby i jednotlivé situace. Mají společné schéma: Úvod – zvěst o Ježíšově životě, utrpení a vzkříšení – o svědecké roli apoštolů – důkazy z Písma – výzva k obrácení.

Theofilos je jako v první knize (Lk) ideálním (autorským) čtenářem (pohan se zájmem o evangelium). Zřejmě šlo o texty určené také k osobní četbě. Literárně strhující je líčení bouře a ztroskotání, plné druhoplánových narážek – bouře jako bezprostřední ohrožení života (Sk 27,10) odhaluje vratkost běžné hodnotové škály, narážky na večeři Páně (Sk 27,33-38), dosažení druhého břehu (Sk 28,44). Vesměs motivy známé i z tehdejších románů.

Za části pramene, z něhož S. a. čerpaly, byly pokládány oddíly, v nichž autor mluví v 1. osobě (Sk 16,11-17; 20,5-15; 21,1-18; 27,1-28,16). Byly připisovány Lukášovi. Spíše však jde o literární prostředek k oživení vyprávění, známý v tehdejší literatuře. Shoda panuje v tom, že autor mohl v Sk 2,1-15,35 používat nějaký záznam o životě křesťanů v Antiochii (Antiošský pramen).

Šlo o text určený k vzdělání křesťanů, jejich obraně proti výtkám pohanského okolí a k celkové katechezi.

O teologii S. a. viz Lukášovo evangelium.

3. Datování

Autor, název a text. Vznik S. a. je třeba klást do osmdesátých let 1. st., podobně jako vznik Lk. Autora neznáme, název je doložen až od 4. st.(Sínajský kodex). Sk vlastně mluví jen o skutcích apoštola Petra, jáhnů Štěpána a Filipa a Kristova svědka Pavla (S. a. jej nenazývají apoštolem). Širší název měl zřejmě zabránit šíření apokryfních Skutků, jejichž názory v lecčem odporovaly duchovnímu dědictví, které hrálo rozhodující roli při vzniku ideje kánonu.

Části textu S. a. jsou dochovány na některých papyrech, z nichž nejstarší je papyrus č. 48 z Florencie (3. st.), rozsáhlejší části jsou na Bodmerově papyru XVII (p75), plný text je již v kodexu Sínajském. Odchylky v textu obsahuje kodex Bezův (D), papyry č. 38 a 48 a starolatinské (zčásti i syrské) překlady reprezentující vesměs západní textovou tradici. Jsou to odchylky tak závažné a četné, že je třeba mluvit o druhé verzi S. a. Nejzávažnější je odchylka ve formulaci apoštolského dekretu: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, krve a smilstva. A co nechcete, aby se stalo vám, nečiňte druhým (Sk 15,29). Výzva k jedení košer pokrmů je pojata eticky, zlatým pravidlem je dekret připodobněn známým mravním normám. Patrně jde o druhotné úpravy z doby, kdy S. a. ještě nebyly kanonickou četbou.