Sen
heslo: sen
autor: Sokol Jan
předcházející heslo: semitské jazyky
následující heslo: Senacherib
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. chalóm, řec. onar. Sen se dlouho pokládal za zdroj důležitých sdělení. Člověk – zejména ve vyšším společenském postavení – se musí neustále rozhodovat a na jeho rozhodnutích často závisí osudy i životy mnoha jiných. Rozhodování ovšem míří do budoucnosti, která je člověku zásadně neznámá. Lidé dávných dob navíc daleko silněji pociťovali svou závislost na počasí, na přírodě, na různých vnějších silách
, takže přikládali větší váhu danému osudu
než svým vlastním možnostem a schopnostem. Proto se odjakživa snažili nejistotu rozhodování nějak omezit, nahlížet do budoucnosti
, zkoumat osud
. K tomu se celkem přirozeně nabízely nečekané a překvapivé obrazy, na něž si člověk při procitnutí vzpomíná – totiž sny. Naši dávní předkové je většinou připisovali zemřelým nebo bohům, kteří vědí
, co my nevíme, a snažili se v nich nalézat výstrahy či pokyny k jednání. Snové obrazy však nebývají příliš zřetelné a jednoznačné, takže potřebují výklad. Vykládání snů tedy patřilo mezi velmi ceněné dovednosti, někde i mezi povinnosti kněžstva. Důsledné odmítání snů najdeme teprve u Cicerona a pak v evropském osvícenství, kdežto úplně jiný význam snů – pro poznání nás samých, našeho nevědomí
– objevili S. Freud a C.G. Jung.
Starý Izrael ostře odmítá představu neosobního osudu
, který podle prvních řeckých myslitelů vládne i bohům
, neboť jeho budoucnost je v rukou Hospodinových a je navíc zajišťována úplně jinou cestou – totiž zaslíbením a Smlouvou. Ani on se však nezříká možnosti, že by mu Hospodin mohl důležité věci sdělovat právě prostřednictvím snů, zejména v nejstarších dobách. Ve spánku se totiž člověk nevěnuje svým starostem, a tak nejlépe uslyší (srv. 1S 3,9).
Tak v Gn 20,3-7 varuje Hospodin gerarského krále Abímeleka, Gn 28,12-17 slibuje Jákobovi velkou budoucnost a Gn 31,24 před ním varuje Lábana. V SZ je to především Josef, jenž podle známého vyprávění měl dar vykládat sny. Proslavil se jím na dvoře faraonově (Gn 37,5-20; Gn 40,5-41,36). Podobně se líčí úspěch Danielův u Nebúkadnesara (Da 2; Da 4), a i jeho proroctví začíná jako sen (Da 7,1). Díky pohotovému pochopení snu porazí Gedeon Midjánce (Sd 7,13nn). Zato Šalomoun ve snu rozmlouval s Hospodinem a získal jeho náklonnost i moudrost (1Kr 3,5-14). Také Joel ohlašuje sny starců
jako nadějnou událost (Jl 3,1). Věrohodnost těchto snů je přitom mimo pochybnost (Gn 28,17; 1Kr 3,15).
Jistou kritiku snů a hádání – ovšem jen na základě podezřelého obsahu – najdeme v Dt 13,1-5: pokud by sen říkal pojďme za jinými bohy
, nesmíš ho poslouchat. Spíše odmítavě mluví o snech Ž 73,20, Kaz 5,2.6, Jb 7,14 a Jb 20,8, kdežto Jb 33,15 je sen opět varováním Božím. Příčinné vysvětlení snu (hladem, žízní) najdeme u Iz 29,7n, u Jr 23,25.27.32 a Za 10,2 je řeč o klamných
snech, podobně i Sír 34,1-8.
V NZ se s. vyskytuje jako řízení Boží v událostech okolo narození Ježíšova v Betlémě [Mt 1,20; 2,12-22], později se na s. jako varování odvolává už jen žena Pilátova [Mt 27,19]. Jinak na místo snu (o němž by bylo možno pochybovat) důsledně nastupuje vidění nebo zjevení, jak to naznačuje už kniha Danielova [srv. Da 7,1; 8,1; 9,2; 10,1], někdy spojené i s přímým zásahem Božím [Sk 10,3.10.30; 12,7; 2K 12].