Antilegomena

heslo: antilegomena

autor: Peres Imre    
       
předcházející heslo: antikrist        
následující heslo: Antiochie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Původní význam se vztahuje na věci, proti kterým se něco staví, čemu se oponuje. Ve starokřesťanské literatuře se tento výraz používal k označení takových diskutabilních spisů, proti jejichž přijetí do kánonu byly v určité části tehdejší církve výhrady. Do oficiální křesťanské mluvy jej zavedl s velkou pravděpodobností césarejský biskup Eusebios (h. e. 3,25), když se ve 3. století vedly spory o tom, které starokřesťanské knihy patří nebo nepatří do sbírky Nového zákona. Eusebios sám rozlišoval tři kategorie spisů: homologumenon (spolehlivé), antilegomenon (diskutabilní) a nothos (podezřelé, arci apokryfy). V kategorii antilegomen rozlišoval ještě mezi knihami, které pak ve většině církví byly uznány jako kanonické (Jk, Jud, 2Pt, 2-3J) a mezi těmi, které do kánonu přijaty nebyly (Skutky Pavlovy, Zjevení Petrovo, Hermův pastýř, Epištola Barnabášova a Učení apoštolů – Didaché). Jako a. byl označen i List Židům. Jak se zdá, nothos patřily do jakési podskupiny antilegomen, vskutku se jako třetí skupina spisů jeví ty knihy, které vůbec nejsou přijatelné a které obsahují zřetelné zvrácenosti (h. e. 3,25,6-7). O antilegomena se tedy vedly spory, ale většina církví je přijímala za spolehlivé, i když se jejich diskutabilnost dále zvažovala. Eusebiovo svědectví a rozlišení samozřejmě není oficiální nebo potvrzené rozhodnutím synody, přesto jeho poznatky a znalosti tehdejších teologických diskusí odkrývají složitou situaci a zdlouhavý proces kolem výběru starokřesťanských spisů a jejich kanonizace.