Sedm slov z kříže

heslo: sedm slov z kříže

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: sedm        
následující heslo: Sefanjáš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků výroky připisované Ježíšovi na kříži ve všech kanonických evangeliích, které podle pozdějších tradic tvoří jádro jeho poselství a jeho závěť.

Jsou to:

Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? je doložený u Mk 15,34 a Mt 27,46 a citovaný u Marka zprvu aramejsky, u Matouše hebrejsky, a potom v obou evangeliích v řeckém překladu. Slovně je tento výrok shodný se začátkem Ž 22,1n, který v dochované podobě přechází ve výraz spolehnutí na Boží milosrdenství a jehož citát tak naznačuje, že opuštěnost od Boha, ať opravdová nebo subjektivně prožívaná, není Božím posledním slovem.

Lukášovo evangelium místo svrchu uvedeného výroku má Ježíšovo podobně provokující slovo: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí (L 23,34 podle kodexu alef /sínajský/, C aj.). I když v mnoha starých rukopisech tato slova chybí, jde patrně o původní součást Lukášova textu, protože si dovedeme představit důvody, které vedly k druhotnému vypuštění těchto slov: Zabití Krista bylo nutně neodpustitelným hříchem, když jím bylo samo jeho zapření (Žd 6,4-6). Přesto zcela odpovídají tomu, co Lukáš vypravuje o Ježíšovi odpouštějícímu hříšníkům (L 7,36-50). Odpuštění je u Ježíše inspirací pokání, ne jeho důsledkem.

Další slovo, které uvádí Lukášovo evangelium, je určeno povstalci, který byl ukřižován po Ježíšově pravé straně: Dnes budeš se mnou v ráji (L 23,43). Dnes je u Lukáše vyhrazeno pro dobu bezprostřední (pozemské) přítomnosti Ježíšovy. Oslovenému je tak přislíbena stálá blízkost Ježíšova.

Dle L 23,46 citoval Ježíš žalm Ž 31,6, když jako poslední slovo pronesl: Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha – výraz smíření a svrchovanosti umírajícího, připomínají výroky ze starověkých pohanských i židovských martyrií.

Tři slova Ježíšova najdeme v evangeliu podle Jana: Ženo, hle tvůj syn a Hle, tvá matka říká Ježíš své matce a učedníkovi, kterého miloval. Marie je tu zřejmě ztělesněním církve, která žije láskou Kristových žáků.

Žízním (J 19,28) uvádí tradici o Ježíšově napájení octem a je snad dalším výrazem teologicky motivovaného úsilí o sladění Ježíšova příběhu se slovy Písma (Ž 22,16).

Poslední výrok Dokonáno jest (J 19,30) se z hlediska učení o inkarnaci týká celého Ježíšova poslání a svou funkcí v rámci evangelia se podobá poslednímu slovu podle Lukáše.

Slova z kříže (často se uvádějí v pořadí L 23,34-23,43; J 19,26n; Mk 15,34par; J 19,28-19,30; L 23,46) nejsou přímým záznamem Ježíšových výroků, jsou součástí svědectví víry jednotlivých evangelistů a jejich teologického vyjádření dosahu Ježíšova příběhu (J. B. Souček). Zdá se, že dvě slova, která jsme citovali na začátku, jsou pokusem o interpretaci smyslu Ježíšova posledního vzdechu. I ten je označen jako velký hlas, který snad má připomenout hlas Hospodina volajícího k soudu (Am 7,4; Zj 1,10).

To poslední, co lze o Ježíšově vnitřním stavu tváří v tvář smrti z evangelijní tradice spolehlivě doložit, jsou jeho slova při modlitbě v Getsemane (Mk 14,32-42par. s ohlasy v J 12,27-33 /duše sevřená úzkostí/ a Žd 5,7-9).