Posedlý, posedlost

heslo: posedlý, posedlost

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: poručník        
následující heslo: poskvrna

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. daimonizomai. Člověk vykazující známky duševního i tělesného postižení, které je spojováno s působením démonických sil, jež člověka ovládají. Dle textů NZ ztrácí p. svou vlastní vůli, stává se nebezpečný okolí, disponuje mimořádnou silou i nečekanými projevy a jeho konání je naprosto sebezničující (Mt 8,28; L 8,27.29). Démoni jsou v NZ podřízeni ďáblovi a p. je tedy ovládán jeho služebníky, proto kral. užívají výrazu ďábelník. Ne všechny choroby či zvrácená hnutí mysli jsou v NZ zapříčiněny působením démonů, avšak posedlost ano. Člověk ztrácí podobnost obrazu Božímu a stává se nástrojem sil, které ho zbavují identity i lidské důstojnosti. Mysl p. je ovládána silami, které hovoří jeho ústy, aniž by tomu mohl zabránit (Mk 1,24-26; L 8,30). Zhoubná moc démonů je patrná rovněž na stádě vepřů, které utonulo po jejich vyhnání z p., jenž se stal opět rozumným (L 8,33.35). Ježíš vystupuje v evangeliích jako ten, který má moc démony vyhánět, jeho moc je vyšší než moc ďábla a uzdravuje tedy i posedlé, což je jeden z důkazů, že království Boží se přiblížilo (Mk 9,14-29; Mt 17,14-18; L 9,37-43). Ježíšův exorcismus je (zejména u Mt) transformován do obecných popisů uzdravení (Mt 4,23; 8,16; 12,22; 15,22.28.29-31) a p. jsou v řadě případů uzdravování jako jiní nemocní. Ježíš se u Mt jeví jako ten, který vyhání démony spíše Duchem Božím (Mt 12,28), než prstem Božím (L 11,20). Neuzdravuje a nevymítá slinou či olejem, ale slovem (Mt 8,16; Mk 1,34). Povelikonoční christologie viděla bitvu mezi pozemským Ježíšem a démony jako vítězství vyvýšeného nad temnými silami obecně, takže strach z démonů i potřeba magických praktik ztrácí v křesťanství na významu. Skutečnost, že Ježíš měl mimořádné schopnosti, je v evangeliích vyjádřena pod vlivem velikonoční zkušenosti.