Podobenství

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: podobenství

autor: Mrázek Jiří
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: podoba        
následující heslo: podsvětí

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
název je odvozen od řeckého (parabolé) – předobraz, podobenství. LXX tohoto termínu užívá pro překlad hebrejského mášál. mášál však může označovat také figurativní řeč, jako je hádanka (Sd 14,10-18), alegorie (Ez 17,2-24) nebo hanlivou píseň (Mi 2,4). Ježíšova podobenství zajisté stojí v dosahu tradice moudrosti mášálím. Jejich nejbližší paralely se objevují v rabínské tradici po r. 70, kde parabolické příběhy prozkoumávají a ukazují význam Tóry. Typickými znaky podobenství je metaforický charakter, živý realismus, překvapující a často dvojznačné rysy, které vtahují čtenáře do okamžité účasti v příběhu, aspekt srovnání, propojení běžných jevů s aktualitou království Božího, nečekaný zádrhel, na němž závisí správné rozhodnutí. Řada p. je překvapivě krátká a detaily hrají důležitou roli. Úmyslná matnost a určitý nedostatek vysvětlení jsou záměrné. Ve vyprávění je časový sled a ačkoli přímo o Bohu téměř nemluví, nutí posluchače hledat či rozlišovat Boží konání v obyčejných událostech života. Častá je dualita, rozhodující je řečeno mnohdy až na konci, předpokládá se anticipovaný soud posluchače, metafory působí leckdy provokativně a posluchač je nucen díky nové vizi reality představit si svět odlišný a následně žít jinak. V tomto smyslu má p. charakter argumentu a posluchač musí vybírat svou alternativu pohledu na realitu. Rizikem interpretace p. může být nekorigovaná alegorizace, která ničí jejich polysémickou funkci a chybou je i snaha o vysvětlení p. v abstraktních termínech. Souhrnem lze říci, že p. jako metafora hovoří o mysteriózní realitě tak bohatě a tak nově, že je není možné bez umenšení vyjádřit jiným jazykem. Realita může být uchopena (vždy jen částečně) toliko skrze metaforu samu. Království Boží je pro Ježíše primárním symbolem pro novou a transcendentní realitu a jeho parabolický jazyk se stává pouze způsobem k pozvání posluchače k účasti na božské / lidské skutečnosti. Určitým subtypem p. je varovný příběh, který se vyznačuje tím, že nepodává analogie k jiné realitě, ale nabízí vzor korektního chování, které má být příkladem a špatné jednání slouží jako varovný příklad (L 10,29-37).

Příklady podobenství v Bibli:

Deuteronomista: Sd 9,8-15 (Jótamova bajka); 2S 12,1-10 (Nátanovo podobenství).

Izajáš: 5,1-7 (Píseň o vinici).

Jeremiáš: 18,1-17 (Podobenství o hrnčíři).

Ezechiel: 15,1-8 (Neužitečná réva).

Ozeáš: 1-3 (Symbolická manželství).

Sbírka Ježíšových výroků – Q: L 6,47-49par. (Stavba domu); L 11,16-19par. (Hrající si děti); L 15,4-7par. + EvTom 107 (Ztracená ovce); L 19,12-27par. (Svěřené hřivny).

Evangelium podle Marka: Mk 4,3-9par. + EvTom 9 (Rozsévač); Mk 12,1-11par. (Vinaři).

Matoušova zvláštní látka: Mt 13,24-30 + EvTom 57 (Plevel na poli); 20,1-6 (Dělníci na vinici); 25,31-46 (Podlední soud).

Lukášova zvláštní látka: L 10,30-37 (Milosrdný Samařan); L 15,11-32 (Marnotratný syn); 16,1-8 (Nepoctivý správce); L 16,19-31 (Boháč a Lazar); L 18,9-14 (Farizeus a celník v chrámě).