Aloe

heslo: aloe

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: almužna        
následující heslo: Alt Albrecht

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. '^ahálím, řec. aloé. Rostlina, která se takto nazývá v Bibli, není totožná s aloe, pěstovanou v našich domácnostech. Je to strom, pravděpodobně aquilaria agallocha, který roste v jihovýchodní Asii. Má velmi aromatické dřevo a pryskyřici. Používala se již ve starověku do vonných olejů a mastí i vonných kadidel. V Egyptě sloužila jako složka vonných mastí při balzamování. Do biblických zemí ji ve starověku přivážely karavany.

Ve SZ se objevuje především v milostné poezii (Pís 4,14; také v Ž 45,9 pravděpodobně souvisí se svatebními obřady), v Př 7,17 láká nevěrná žena svého milence do lože provoněného směsí myrhy, aloe a skořice.

Spíše na tradici balzamování navazuje v NZ J 19,39, kde se uvádí, že Nikodém pomazal Ježíšovo tělo směsí myrhy a aloe.

Jediná narážka na aloe v nezpracovaném stavu, jako rostoucí strom, je v Nu 24,6. Bileám zde žehná Izraeli a přirovnává jeho stany ke stromům aloe a cedru, vysazeným u tekoucích vod. Je však možné, že zde jde o pozdější neporozumění původnímu textu, protože v těchto oblastech znali právě jen dovážené produkty z aloe a nevěděli, jak vypadá strom, ze kterého pocházejí. Proto zde ČEP překládá opatrněji vonné stromoví.