Pilát (Pontius P.)

heslo: Pilát (Pontius P.)

autor: Žilka Ladislav
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: píkol        
následující heslo: Pildáš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. pilátos. Judský prokurátor v letech 26-36 n. l. Od roku 6 n. l., kdy byl sesazen Herodův syn Archelaos, bylo Judsko pod přímou vládou Říma. Řím zastupoval vojenský prokurátor, který Judsko spravoval z Cesareje a byl podřízen pod přímou autoritu provincie Sýrie. Někteří badatelé předpokládají, že podle jména Pilatus mohl pocházet ze Samnie a cognomen Pilatus získal po předcích. Pontius není přízvisko (Pontský), jak to chápala překladatelská tradice, ale jméno rodové.

O jeho životě před nástupem do úřadu nemáme podrobné informace. O Pilátovi se zmiňuje Tacitus, Josephus Flavius i Eusebios. Jako judský prokurátor měl velkou moc. Podřízena mu byla okupační armáda, měl moc vynášet rozsudky smrti i měnit rozsudek smrti vynesený židovskou samosprávou (synedrion). Jmenoval také nejvyššího kněze, pod kontrolou měl i chrám.

Mezi Židy byl neoblíbený, neboť zaváděl římské zvyklosti. Dovolil římským vojákům, aby do Jeruzaléma vstoupili i s korouhvemi, které dříve podle zvyku nechávali za hradbami města. Velké pobouření způsobilo jeho rozhodnutí vybudovat vodovod do Jeruzaléma z peněz chrámu. Dle L 13,1 dal zavraždit galilejské poutníky přímo u oltáře a byl strůjcem masakru Samařanů na hoře Gerizím, kam byli záludně vylákáni. Samařané si pak stěžovali u římského legáta v Sýrii Vittelia a na jeho popud byl Pilát povolán do Říma, kde se měl z tohoto činu zodpovídat. Dříve než tam docestoval však císař Tiberius zemřel. Podle legendy byl za Gaiovy vlády vypovězen do Vienny na Rhoně, kde spáchal sebevraždu.

V době jeho působení veřejně vystoupil Jan Křtitel i Ježíš (L 3,1). Obvinění Ježíše chtěl vyřešit neutrálně a podle Lukáše poslal Ježíše k Herodovi Antipovi, který byl tehdy o svátcích v Jeruzalémě. Chtěl Ježíše propustit na základě zvyku, podle kterého bývali o Velikonocích propouštění někteří vězni. Na to však Ježíšovi žalobci nechtěli přistoupit (Mt 27,15nn; Mk 15,6nn; L 23,13-18; J 18,39nn). Židům se pak chtěl zavděčit alespoň tím, že Ježíše nechal zmrskat (Mt 27,24-26; L 23,16n). Podle L 23,4.14.22 třikrát konstatoval Ježíšovu nevinu, ale nakonec podlehl tlaku davu. Podle Mt 27,19 udělal na nátlak své ženy ještě jeden marný pokus o Ježíšovo osvobození, ale neměl odvahu Ježíše osvobodit a nakonec ho vydal na smrt (J 19,12). Bál se i císaře Tiberia, aby snad nebyl obžalován z velezrady. Evangelisté tedy naznačují, že Ježíš nezemřel proto, že se vzepřel římským zákonům, ale proto, že jejich vykonavatelé se jim zpronevěřili.

Podle J 19,12 jej dav vydíral tím, že jinak by nebyl hoden titulu Přítel císařův – vysokého císařského vyznamenání; vyšší byl jen titul Blízký přítel císařův.

V roce 1961 byl Cesareji Přímořské nalezen kámen s latinským nápisem Pilátova jména.