Peníze

heslo: peníze

autor: Chamrád Petr    
       
předcházející heslo: Penina        
následující heslo: Pentateuch

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků přenosný ukazatel hodnoty. V nejstarší době existoval výměnný obchod, při kterém byla za zboží poskytována věcná protihodnota (např. 1Kr 5,25; 2Kr 3,4), také platy a dávky se odváděly v naturáliích (1S 4,7; 1S 8,15; Ez 45,13nn). Jako praktické, přenosné, dělitelné a dobře směnitelné se ukazovaly zvláště drahé kovy, z nichž bylo možno odvážit libovolnou hodnotu (Gn 23,16, 2S 18,12). Zlato mělo v poměru ke stříbru hodnotu 1:131, stříbro k mědi 1:60. Slovo vážit tak získalo také význam platit, od stejného slovního základu pochází i šekel, jedna z nejužívanějších jednotek měny, označující původně určitou váhu. Tato forma placení byla obvyklá zvláště na cestách nebo ve styku s cizinci (Gn 37,28; Sd 16,5.18). Drahý kov, užívaný jako peníze, získává zprvu podobu prutů, kroužků, plíšků nebo malých cihel (Joz 7,21), teprve od dob Peršanů se začínají šířit ražené mince, jejichž hodnotu svou pečetí garantuje stát, takže je již není třeba vážit. Zlaté perské mince razil král, stříbrné byly raženy v provinciích. Za Ptolemaiovců a Seleukovců se v Palestině používaly eg. a syr. mince. Podle 1Ma 15,6 dostal už Šimon Makabejský v r. 140 př. n. l. právo razit mince, známy jsou však žid. mince až z doby Jana Hyrkána. Za Herodovců byly raženy mince řec. stylu, v době Ježíšově byly v Palestině v oběhu řec. a řím. mince. Běžná byla didrachma (dvě drachmy = římský stříbrný statér) (srov. Mt 17,24-27), drachma, denár, groš a haléř. V době židovské války 66-70 n. l. byly raženy žid. mince s nápisem: Izr. šekel, rok 1 (-5).

P. byly uschovávány v truhlicích, u boháčů, ve svatyních a královských palácích v pokladnících (místnost či dokonce budova). Na cesty se peníze braly ve váčku (Iz 46,6) nebo v opasku (Mt 10,9). Nejčastěji se člověk setkával s penězi jako mzdou, která dle Dt 24,15 musela být vyplácena denně, při nákupu na trhu a při placení daní. Existovala také směna peněz (viz směnárník), jejich uložení v chrámu, půjčování na úrok, dokonce i bezhotovostní platební styk formou šeků. Z etického hlediska je bibl. pohled na peníze ambivalentní: Touha po penězích a bohatství odvádí od služby Bohu a vede k vykořisťování bližního (např. Kaz 5,10; Sír 11,10; Mt 6,24; 1Tm 6,10). Peníze však na druhé straně nejen umožňují běh společnosti (Mk 12,13nn), ale jsou prostředkem ke službě bližnímu a k dobročinnosti (Dt 15,7; L 8,3; 16,9; Sk 9,36; 1K 16,1-4).

Viz též talent, hřivna, váhy, vážit.