Památka

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:21, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: památka

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: Palú        
následující heslo: Pamfylie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
společnou vzpomínkou zachycená událost, která vyvolává aktivní jednání a vede k životu. V biblickém smyslu je památka upomenutím na to, že Bůh má člověka ve své paměti (Sk 10,4). Proto je památka spravedlivého požehnaná (Př 10,7), zatímco památka na svévolníka a nepřítele vymizí (Jb 18,17; Ž 9,7; 34,17; 109,15). Stejně tak vymizí památka na mrtvého (Kaz 9,5; Iz 26,14) a vše bude zapomenuto (Kaz 2,16). Víra v Hospodina vedla k poznání, že památka – vzpomínka (vzpomínat, v. t. Večeře Páně) není odsouzena k zániku. Izrael byl vyzýván, aby pamatoval, že byl Egyptě (Dt 5,15) a měl vymazat památku na Amáleka (Ex 17,14; Dt 25,19).

Ap. Pavel nabádal Korintské, aby nezapomínali na to, že byli pohané (1K 12,2). Činy lásky a poslušnosti se mají uchovat na památku (Mt 26,13; Mk 14,9), ale na toho kdo se dopustil bezprávní nemá být pamatováno (Ez 3,20), stejně tak se nemá uchovávat památka na Babylón (Zj 18,14.21). Boží věrnost i Kristovu oběť si má člověk stále připomínat ve Večeři Páně, která je zpřítomněním připomínaného dění a vědomým přihlášením se ke Kristu.