Němý
heslo: němý
autor: Roskovec Jan
předcházející heslo: nemožné
následující heslo: nenávidět
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
neschopnost řeči, tedy komunikace, hebr. '-l-m; už ve starověku pozorováno, že trvalá němota většinou souvisí s hluchotou, odtud např. v řečtině společné označení pro obojí postižení kófos – tam, kde je třeba odlišení, užívá např. alalos, nemluvící
(Ž 38,14) či afónos, bez hlasu
(Iz 53,7). Někdy je výpověď o němotě jen emfatickým obrazem důsledného mlčení (Ž 38,14; 39,3.10; Iz 53,7), jinak je však v Bibli považována za závažné postižení a její překonání se objevuje v obrazech vyhlížejících konečnou pomoc a nápravu od Hospodina (Iz 35,6). V této souvislosti se v evangelijním podání mluví o tom, že Ježíš uzdravoval i němé. V souhrné zprávě je uvádí Mt 15,31, konkrétní případy stručně zmiňuje Mt 9,32-34; 12,22-24 (par. Lk 11,14), podrobnější líčení podává Mk 7,31-37; Mk 9,25 uvádí (hlucho)němotu jako součást postižení chlapce, kterého Ježíš uzdravil po svém proměnění
na hoře (srv. Mt 17,14-20; Lk 9,37-43). Ve všech těchto případech je němota líčena jako důsledek posedlosti nějakým démonem, tedy jako situace spoutanosti cizí silou, která člověku brání promluvit (bere mu řeč, zavírá ústa), a tak ho udržuje v izolaci.
Němota, je také jednou z charakteristických neschopností model (Abk 2,18n; 1K 12,2), případně zvířat (2Pt 2,16). V příběhu o povolání Mojžíše, který se zdráhá a poukazuje na svou nevýřečnost, Hospodin na toto zdráhání odpovídá poukazem na svoji stvořitelskou moc člověku dát i odejmout schopnost řeči (Ex 4,11). To se uplatňuje v knize Ez: prorok nejprve oněmí (Ez 3,26), takže jeho slovo k lidu přichází jako prolomení mlčení (Ez 24,27; 33,22); podobný motiv se objevuje v Lukášově vyprávění o narození Jana Křtitele (Lk 1,20-22.62-66).