Kříž

heslo: kříž

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: křišťál        
následující heslo: křoví

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. stauros, v Bibli většinou k. popravčí, konkrétně kůl různých rozměrů převážně s příčným břevnem. Poprava na kůlu – přivázáním, přibitím, nabodením nebo pověšením (oběšením; Est 2,23; 5,14; 7,10) – je sice v Izraeli i u Římanů doložena, běžně se však v takovém případě o kříži nemluvilo. Naopak i (Ježíšovo) ukřižování mohlo být označeno jako smrt na kůlu (Lucian. peregr. 11), která označuje i oběšení. Kde se mluví o k., jde skutečně o kříž. V Ježíšově případě šlo tedy zřejmě o kříž, nikoli o kůl a nikoli o kůl s příčným břevnem na vrcholu – o konstrukci v podobě písmene T. Evangelisté počítali s tím, že šlo o k., jehož příčné břevno bylo umístěno v horní části (lat. crux capitata, crux immissa), nikoli o kříž rovnoramenný. Základní kůl byl dosti vysoký, aby na ukřižovaného bylo vidět. V Mt 27,34 se předpokládá, že Ježíš visel vysoko a musel proto být napájen octem (snad pro otupení bolesti) pomocí houby připevněné na tyči. Dál viz ukřižování, sedm slov z kříže a INRI).

Jako křesťanský symbol se kříž začal prosazovat od 3. stol. Předtím jím byl beránek nebo ryba (viz IChThYS). První doklady (vyzděná křtící nádrž ve tvaru k.) jsou z konce 2. st. K. se jako křesťanský symbol podle legendy rozšířil pod vlivem vidění, které měl Konstantin Veliký r. 312 na Milvijském mostě (V tomto znamení zvítězíš). Dnes spojuje všechny církve, i když část českých evangelíků donedávna k. neužívala, protože byl znakem křížových výprav proti české reformaci.