Adónijáš

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Adónijáš

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Adoní-bezek        
následující heslo: Adónis

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'adóníjáhú nebo zkr. 'adóníjá, Mým pánem je JHWH.

1. Davidův syn, narozený z Chagíty v Chebrónu (2S 3,1-5). 1Kr 1-2 líčí jeho marné úsilí o trůn, když David zestárl. K A. spojencům z Davidova nejbližšího okolí patří vojevůdce Jóab a kněz Ebjátar. A. se rozhodne nepozvat své odpůrce, proroka Nátana, velitele královy tělesné stráže Benajáše i úhlavního soka, polovičního bratra Šalomouna, na obětní slavnost u kamene Zócheletu, 1Kr 1,9.41 (Hadího kamene, místo vzdálené zřejmě několik km j od Jeruzaléma). Nátan s Bat-šebou vylíčí již zestárlému Davidovi slavnost tak, že jde o svévolnou A. korunovaci. O jejím skutečném průběhu Bible mlčí. Král na to povolá kněze Sádoka, a ten spolu s prorokem Nátanem pomaže Šalomouna za krále a David mu předá vládu (1Kr 1,38-40). Zpráva o tom překazí A. slavnost a on sám hledá útočiště před oltářem Hospodinova stanu. Je sice ušetřen, odkázán však do domácího vězení. Když však Šalomoun v jeho prosbě o poslední Davidovu konkubínu, Šúnemanku Abíšag, rozezná lest, která má podpořit A. nárok na trůn (tím, že svazkem s družkou svého otce se posune na genealogickém žebříčku o generaci výše), nařizuje Benajášovi jeho popravu (1Kr 2,23-25). Vyprávění vyjadřuje tentýž literární topos jako příběh Abšalómův (2S 13-19), i mnoho dalších příběhů starověku: úklady, které následníku či držiteli trůnu chystají v zápase o moc konkurenti v rámci vlastní rodiny a kterak jsou nakonec překonány.

2. Jeden z devíti lévijců, které spolu s dvěma kněžími a pěti královskými úředníky poslal podle 2Pa 17,8 král Jóšafat, aby s Knihou Zákona obcházeli judská města a vyučovali lid. ('adóníjá a 'adóníjáhú zde vystupují jako dvě osoby). Vyprávění o Jóšafatovi v 1Kr 22 tuto misi nezmiňuje.

3. Jeden z představitelů lidu, kteří podle Neh 10,17 spolu s kněžími a lévijci připojili své pečetě k dohodě o poslušnosti Božího zákona.