Jonáš

heslo: Jonáš

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: Jonam        
následující heslo: Jónatan

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků prorok a kanonická kniha SZ. Hebr. jóná holubice. Prorok Jonáš, syn Amítajův z Gat-chéferu, podle 2Kr 14,27 vystoupil za krále Jarobeáma II. Avizuje svým jménem nejen poslání a vyslání proroků, nýbrž celého Hospodinem vyvoleného lidu. Boží lid nemá utvářet jakési svaté ghetto, nýbrž nést jako poštovní holub poselství všem, i těm, jimž je žít ve smrtelném stínu modlářství; typem tohoto světa je asyrská metropole Ninive (Jon 1,2 aj.). Kniha Jonáš, jež je součástí souboru Dvanácti proroků, nepřináší standardní prorocká kázání či výroky. Kniha Jonáš představuje novelu prorockého charakteru, autor zůstal anonymní. Do celku čtyř kapitol, z nichž tři jsou dějového rázu, byla, jak se domnívá většina badatelů, vložena modlitba žalmického rázu (Jon 2). Kapitoly Jon 1.3. a 4. jsou povídkou, jde možná o průmět 2. kap. na dějinnou scénu. Sepsání novely vřazují někteří badatelé do doby až poexilní, do 5. st. př. n. l., jiní do st. 4. a H. W. Wolff do údobí helénistického judaismu. Mistrně komponované vyprávění kreslí postavu proroka, který se chce vyhnout slovu Hospodinovu (1,1) a chce se dopravit lodí na konec světa, do Taršíše (1,3). Loď s neizraelskými námořníky troskotá, Jonáš jako losováním odhalený zapřičinitel bouře (útěk před Hospodinem – 1,10) je vržen do moře a ocitne se v útrobách ryby (2,1). V rybě se modlí (2. kap.), je vyvržen na pevninu, vyrazí do Ninive, kde zvěstuje Boží soud se lhůtou 40 dnů (Jon 3). Bůh však Město nezničí, poněvadž celé Ninive (lidské i zvířecí) činí pokání (3,10). Jonáš pozoruje ze strategického místa za městem průběh událostí a Hospodin mu uštědřuje lekci o tom, co to znamená odpuštění (4,10n). Jonášovská novela používá mytických šifer, které byly v době jejího sepsání zvěstně srozumitelné (loď, moře, ryba, červ aj.). Zvěstným středem knihy je modlitba 2.kap., která je vykladačským klíčem novely, je to jakýsi vykladačský midraš. Hlavní myšlenkou je sebepochopení Jonáše ve vyprávěném příběhu. Lze dát za pravdu vykladačům, že prorok tu představuje celý Izrael. Jen Izrael má vědět, že Hospodin je absolutně milosrdný (Ex 34,6n) a že jen On rozhoduje, nad kým se smiluje (Ex 33,19). Hospodinovo milosrdenství nemá žádných mezí. Platí však také, že tuto skutečnost má vehementně šířit právě Izrael-Židovstvo. Toto misijní poslání je zárukou existence Izraele v tomto světě. Jonášovský epos byl vykládán různě, od doslovného pojetí až po výklady alegorické. NZ navazuje na kladné pochopení Jonášovy osoby. Jonáše mohli křesťané chápat jako typ Ježíše, který po podsvětním pobytu v srdci země povstane vzkříšením k oslavenénu životu Pána (Mt 12,38-41; L 11,29-32). Ježíš jako Kristus byl Jonáš svého času, a to v tom smyslu, že byl víc než Jonáš (Mt 12,41). Zvěstný smysl má asi i to, že Ježíš nazývá Šimona Petra, poté, co se tento učedlník rozhodl vidět v něm Mesiáše, Šimonem Jonášovým (Mt 16,17). Otevřený závěr knihy, která končí otázkou, je literárním prostředkem výzvy k pochopení Božího milosrdenství.