Abaddon
heslo: Abaddon
autor: Mrázek Jiří
následující heslo: Abakuk
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'avaddón, od kořene '-b-d – ztratit se
, sejít z cesty
, zahynout
. Termín se ve SZ objevuje na několika místech, zejména v poetických textech (Jb 26,6; 28,22; 31,12; Př 15,11; 27,20; Ž 88,12), v nichž se v ČEP překládá jako říše zkázy
, v kral. jako zahynutí
. Označuje jakýsi hrob všeho, co zaniká. Je až ztělesněním zániku: říše zmaru a nicoty, která pohlcuje všechno, co vzalo za své, a která je nenasytná (Př 27,20). V Ž 88,12 je synonymem hrobu, jinde se objevuje paralelně s podsvětím (hebr. še'ól) nebo propastí jako alternativní výraz pro podsvětí. (ČEP na všech těchto místech překládá říše zkázy
.)
V NZ se Abaddon vyskytuje pouze ve Zj 9,11 jako součást vidění, které je strukturováno sedmi polnicemi. A. je zde vlastní jméno anděla, které pisatel okamžitě překládá do řečtiny jako Apollyón – Hubitel
. Po zatroubení páté polnice se otvírají propastné hlubiny (Zj 9,2) a z nich se jako dým valí pohroma kobylek. Abaddon je podle Zj 9,11 jejich králem – tj. vládcem toho, co se valí z podsvětí – a současně andělem propasti. Můžeme tedy jeho jméno chápat jako vládce podsvětí
nebo dokonce vládce říše mrtvých
. Zj zde velmi kreativně pracuje se sz představou: ve SZ byl A. pasivním místem zániku, které jen pohlcuje do nebytí, ve Zj 9 se i tato říše nicoty vymkne původnímu určení: propast se otevírá a ze zaniklého
se stává ničící
; z hebr. 'avdán záhuba
řec. apollyón ten, který hubí
.