Henoch, pseudepigrafy

heslo: Henoch, pseudepigrafy

autor: Kajlík Vladimír    
       
předcházející heslo: Henoch        
následující heslo: hereze

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. Syn Jereda v linii Šétově Gn 5,21. – viz Henoch. Stručná zpráva Gn 5, 18-24 je významná tím, že svou záhadností a symbolickým charakterem inspirovala generace vykladačů a vedla k vytvoření obsáhlé henochovské literatury. Vliv této literatury uvnitř judaismu a křesťanství byl nesporný zvláště v období helénistického judaismu (v. helénismus. H. je v této literatuře uctíván nejen pro svou zbožnost a spravedlnost (chodil s Bohem), ale později v mimobiblické literatuře také proto, že mu Bůh svěřil tajemství nepřístupná smrtelníkům. Tento jeho obraz mohl být ovlivněn babylónskými tradicemi. Henochův věk (365 let; Gn 5,23) se rovněž vykládá v souvislosti se solárním kalendářem a může zde vyjadřovat skrytou polemiku mezi zastánci solárního a lunárního kalendáře. Konečně, sama skutečnost, že H. nezemřel přirozenou smrtí, ale byl vzat Bohem (Gn 5,24) po způsobu Eliáše (2Kr 2,11), sváděla od nepaměti vykladače ke spekulacím o jeho nanebevzetí a jeho privilegovaném postavení v nebesích. Z novozákonního pohledu se H-ovo nanebevzetí rovná nesmrtelnosti Žd 11,5. Také Sírachovec jej nazýval příkladem pokání pro všechny generace a dokonalým stvořením(Sír 44,16.; 49,14).

2. V oblasti intertestamentální literatury se rozlišují tři okruhy sbírek Knih Henochových:

a. Henoch, tzv. etiopský, je rozsáhlou sbírkou tradic jemu připsaných. Obsahuje apokalyptický materiál, mj. Apokalypsu zvířat, Apokalypsu deseti týdnů aj. Vyjadřuje je prostřednictvím božských zjevení ve formě snů a vizí, zprostředkovaných anděly nebo významnými biblickými postavami (Abraham, Mojžíš, Henoch). Zjevení jsou obvykle prezentována formou mimozemské, obvykle nebeské pouti, při níž jsou účastníku cesty postupně zjevována kosmická tajemství (vertikální apokalypsy). Jindy zjevení podává přehled dějin lidstva kulminující v eschatologické krizi posledního soudu a řád nového stvoření ve formě království Božího je nastolen (horizontální apokalypsy). Kniha vznikla na přelomu 2. a 1. st. př. n. l.

b. Henoch, tzv. slovanský, je znám ve slovanských verzích pod titulem Kniha tajemství Henocha. Liší od ostatních dvou především stylisticky, ale i obsahem. Existuje jen ve staroslověnských verzích a jako takový je uznáván jako nezávislá část henochovské literární tradice. Neexistují řecké nebo hebrejské předlohy. Neexistuje proto ani shoda v otázce zda byl tento spis přeložen z hebrejštiny či řečtiny. Svým původem je obvykle zařazován do prostředí řecky mluvící židovské diaspory z prostředí Alexandrijského, pravděpodobně kolem 1. st. n.l. Obsah spisu lze rozdělit do tří okruhů: první vypráví o H-ově nebeské pouti sedmi nebeskými sférami, druhá část je výkladem tradice Hova přijetí tajných zjevení a moudrosti od Boha, třetí je standartním podáním mravních naučení a rad do života.

c. Poslední H. je pozdní spis z 5.-6. st., psaný hebrejsky. Jsou pro něj charakteristické astrologické kalkulace, angeologické spekulace, podobně jako v rabínské mystické literatuře středověku (Kabala, Merkava mysticismus). Roli H. tu hraje Metatron – průvodce duší.