Formule víry

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:19, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: formule víry

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: formule smlouvy        
následující heslo: Fortunát

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
stručné vyjádření evangelia v 1K 15,3b-5, jehož základní strukturu přejala ve své christologické části pozdější společná křesťanská vyznání, zejména Nicejsko-cařihradské a Apoštolské. Význam f. v. je popsán v bezprostředním kontextu v 1K 15,1-11. Jde o výrok, na němž se jako na vhodném slovním vyjádření velikonoční zkušenosti shodly významné skupiny Ježíšových žáků, které se staly jádrem církve: apoštol Petr s Dvanácti, velká (galilejská?) skupina Ježíšových stoupenců, Jakub Spravedlivý, skupina apoštolů (v tomto případě asi misionářů) a k němuž se připojil i apoštol Pavel (ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme 1K 15,11). Tak vzniklo toto první doložené ekumenické vyjádření základního obsahu křesťanské víry.

Formule zahrnuje čtyři výroky vyjádřené slovesy, z nichž druhý a čtvrtý podporují věrohodnost prvého a třetího: Kristus zemřel – byl pohřben – byl vzkříšen – ukázal se (zjevil se). Oba základní výroky (první a třetí) byly samostatnými výrazy Ježíšovy významu. Byla to zvěst o Ježíšově vzkříšení (srv. 1K 15,11: Zvěstuje-li se o Kristu, že byl vzkříšen) a výrok o jeho zástupné smrti (zemřel za naše hříchy), který byl a je zakotven v liturgii Večeře Páně – eucharistie (1K 11,24-25; Mk 14,22-24parr.; Mk 10,45). Oba byly srozumitelné samy ze sebe (byly autosémantické). Jejich spojením vznikla integrující formule, v níž se zástupná smrt stala první částí děje, jehož vyvrcholením je vzkříšení (jeho nevyjádřeným subjektem je Bůh: byl vzkříšen). Smrt se stává předehrou vzkříšení, na něž se přenáší důraz. Vzkříšení je Ježíšovým vyvýšením a zárukou příchodu nového věku a dovršení dějin (1K 15,20-28). F. v. tak spojuje dění na zemi a na nebi a je základním, dodnes účinným poetickým vyjádřením víry a křesťanské orientace ve světě.(v.t. hermeneutika)

F. v. ovlivnila celou pozdější křesťanskou literaturu i věrouku. Kanonická evangelia ji předpokládají a evangelium Markovo je koncipováno jako její nezbytná rozsáhlá předmluva. Všechny základní články f. v. jsou zahrnuty závěru Markova evangelia (Mk 16,6-7). Odtud odvodila závažný prvek své literární formy i ostatní kanonická evangelia.