Učit, učení

heslo: učit, učení

autor: Beneš Ladislav    
       
předcházející heslo: učedník        
následující heslo: učitel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v Bibli má široký význam: od prostého předávání či získávání znalostí a dovedností (Dt 31,22), učení psaní a cizího jazyka (Da 1,4) po nabývání moudrosti (Př 13,14) či poznání orientace na základě Božího slova jako cesty k životu (Ž 51,15).

V hebrejštině jsou podkladem většinou, ale ne výlučně odvozeniny z kmenů l-m-d (v SZ; zvyknout si, učit [se]) nebo j-r-h (ukazovat, přikazovat), ale vyskytuje se i řada jiných termínů. Např. v Dt 32,2 lze naučení přeložit jako to převzaté, tedy termínem tradice. Právě tak v řečtině jde o více termínů (didaskó, katéchó, manthanó, paradidómi).

1. Starý zákon

1.1. Učit se lze přizpůsobením daným podmínkám, což je řečeno předně o zvířatech (Jr 31,18; Oz 10,11) jako kritika Izraele, nebo tréninkem v případě vojenského umění (Pís 3,8) či zpěvu (Dt 31,19). Zvyknout si lze i na zlo (Jr 13,23). Učení získáváním zkušeností se týká i života milostného (Pís 8,2).

1.2. Tam, kde se užívá v hebrejštině termínu tórá, zdaleka nejde vždy jen o Zákon. Může jít o učení prosté lidské moudrosti (Př 3,1; 7,2), životní tóru může poskytnout i matka (Př 1,8) a žena statečná ji má stále na jazyku (Př 31,26). Jde o naučení ve smyslu pokynu či dobré rady do života (Jb 6,24).

1.3. Především v knize Dt a Ž 119 jde o učení pozorováním zákona, vedoucí k bázni před Hospodinem (Dt 4,10; 14,23; Ž 119,7.71.73; srv. Př 1,7). Vyučovány mají být děti, a to nejen k poznání, ale i činění naučeného (Dt 17,10). Nestačí proto jen poučování, je třeba vyprávět (učit) příběhy o Hospodinových velikých skutcích (především Dt 6,6nn; Ž 78,6).

1.4. Vyučování zákonu (obé odvozeno od termínu tórá) patří k výsostným funkcím kněžstva (Dt 33,10; Lv 10,11). Učí-li špatně, jedná se o porušení smlouvy (Mal 2,6-9). Zákonu se učí ústně, postup při udělení poučení je znázorněn v Ag 2,11-13. Kněz vydává poučení o věcech svatých a nesvatých či dodržování soboty tak, aby se laik mohl orientovat (Lv 14,57; Ez 22,26). Vzhledem k pojetí zákona jako ustanovení či pokynu pro život, překládá ČEP slovem (na)učení někdy tam, kde BKr. užívá zákon (Neh 9,13; Ž 78,1) v případě, kdy jde spíše o jednotlivé ustanovení. Proti falešnému učení kněží vystupuje jako učitel zákona sám Hospodin (Abk 2,18n; Jr 31,33n). To ukazuje i jisté hranice možností učení (Ž 119,99; srv. také Jr 31,34), které se může stát jen formálním (Iz 29,13).

2. Nový zákon

2.1. Především o samotném Ježíšovi je řečeno, že učil (Mt 9,35; Mk 1,21 aj.) Jde jak o obecné souhrny jeho činnosti, tak o popis konkrétních kázání, při kterých byl přečten biblický oddíl (L 4,15nn). Celé kázání na hoře je označeno jako Ježíšovo učení (Mt 5,2 a Mt 7,28), ale také vyprávění podobenství (Mk 4,1n). Ta se týkají království Božího, proto se termín učení dostává do velké blízkosti k termínu zvěstování či kázání (viz příslušná hesla). Jindy jde o polemiky, ukazující novost Ježíšova učení proti zákonickému (Mk 12,35), případně o nový výklad (Mk 11,17; 12,35), nebo dokonce o učení nového zákona oproti tomu, co bylo říkáno otcům (Mt 5,21 aj.). Protože naplněním Zákona je sám Ježíš (Mt 5,17), stává se jeho příběh (evangelium) obsahem učení církve a základem víry (Mt 11,29; 28,20). Pavel užívá termínu učení jak o celku toho, co tvoří obsah apoštolského poslání (Ř 6,17; 16,17), tak o jedné ze složek srozumitelného kázání k budování sboru (1K 14,6.26).

2.2. Učedníci (apoštolové) učí o Kristu (Sk 4,2; 5,21), zvěstují evangelium. Církev, která se drží Krista, však nepotřebuje prostředkování učitele, neboť jí Duch svatý dává poznání pravdy (1J 2,21.27; 3,24). Pavel užívá termín učení jen málo, spíše v navázání na rabínskou tradici (Ř 2,21). Učením Písma je svědectví o Kristu a uvedení do jeho způsobu jednání (Ř 15,4; 1K 4,17). Proto může jak Ježíš, tak i Pavel odkázat na svůj příklad, na němž se lze učit (Mt 11,29; Fp 4,9.11). Pevnější, ustálenou podobu apoštolského učení předpokládá zřejmě 2Te 2,15 nebo Ef 4,21. V pastorálních epištolách je učení, střežení zdravého učení a kázání a pastorace podle dobrého učení svěřeno k tomu ustanoveným osobám (1Tm 4,11; 2Tm 2,2; Tt 1,9). V 1K 12,28 jde v případě učení o sborový úřad založený v obdarování Duchem (viz charisma).

2.3. Shodným termínem učení je také nazván soubor nauky farizeů a zákoníků (Mt 16,12), které se lze naučit pod jejich vedením (J 7,15), Ježíš ale odkazuje ke skutečnosti, že jeho učení je totožné s Božím učením (J 7,16n; 8,28). A zástupy se diví nad mocí jeho učení (Mk 1,27).

2.4. Skutečnost, že Kristus rozumí tomu, co nazýváme lidským životem, a proto je v něm zdrojem pomoci a útěchy, je popsána rovněž termínem učení (Žd 5,8n).

2.5. Nejméně četným (8x v NZ) je termín katéchó, který však dal vzniknout instituci katechumenátu. Jde o podání či vyslechnutí zprávy (Sk 21,21.24), v ČEP L 1,4 a Sk 18,25 přeloženo jako poučení / vyučení, které je základem víry. Proto srozumitelné kázání naučí více než glosolálie (1K 14,19).

2.6. Jako učení je v ČEP (oproti Kral.) přeložen i termín cesty tam, kde jde o myšlenkový soubor, mající na mysli následování Krista (Sk 19,23; 24,22).