Dvojí přikázání lásky

heslo: Dvojí přikázání lásky

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: dveře
následující odkazové heslo: Dvojříčí      
následující heslo: dvořan

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Viz též láska, milovat. Závažný text z ježíšovské tradice zpracované v Markově evangeliu (viz dále).

1. Známá je jeho kratší verze z L 10,27: Miluj Pána Boha svého z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe. Jde o výrok, který má nepřímé obdoby v židovství, zejména v Závětech 12 patriarchů: Bojte se Pána a milujte bližního (Test. Benj. 3,3; srv. Test. Iss. 7,6) a u Filóna Alexandrijského (de spec. leg. II,63). Jde o pokusy shrnout Desatero i jednotlivé výroky Zákona do přehledného pravidla. Ani citovaná verze z Lukášova evangelia není přímým slovem Ježíšovým. Je to shrnutí Zákona, jak je podal Ježíšovi blízký učitel zákona. Ježíš se k němu přiznal a ilustroval je příběhem o milosrdném Samařanovi (L 10,29-37). První část d. p. l. je citátem vyznání Izraele z Dt 6,4-5 (jeho druhé věty – v. 5) , druhé je citátem z Lv 19,18. Jde tedy o výsledek studia Písma, který kombinovaným citátem shrnuje dvě základní stránky zbožnosti.

2. V Matoušově evangeliu je d. p. l. uvedeno jako výrok Ježíšův, který je odpovědí na otázkou zákoníka, který tak Ježíše chtěl pokoušet. Zákoník se ptá na největší přikázání a Ježíš odpovídá způsobem, že zřetelně ukazuje, jak nejvyšší přikázání má dvě nedílné části: první, které označuje jako největší a první přikázání, druhé jako druhé, podobné. To celé je smyslem Písma (Zákona a proroků; Tenach). Podle Matoušova evangelia tedy všechno, co se píše v Mojžíšově zákonu, včetně poslední čárky (Mt 5,18), je splněno splněním těchto dvou přikázání. Dle Mt 7,12 je zákon shrnut ve zlatém pravidle: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.

3. Základní verze, z které oba delší synoptičtí evangelisté čerpali, je v Mk 12,29-31 (celá perikopa je Mk 12,28-34). Mluvčím je opět Ježíš, první přikázání však cituje podle Dt 6,4-5 v plné verzi (Slyš Izraeli, Hospodin, Bůh náš, je jediný pán; miluj...). Zákoník s ním souhlasí a opakuje po něm první přikázání a Ježíš mu říká Nejsi daleko od Božího království.

Pro milování je v obou případech užito sloveso agapó, v hebr. textu SZ '-h-b (viz milovat). D. p. l. nabylo rozhodující vliv v celém křesťanství. Ne zcela samozřejmá je totiž právě jeho druhá část. Často bylo hrubým způsobem porušováno, ale nikdy nebylo zproblematizováno. Odpovídá zhruba dvěma částem Desatera. V souvislosti s jeho druhou částí cituje druhé p. l. apoštol Pavel (Ř 13,9b; Ga 5,14). Že by Pavel znal d. p. l. jako celek, nelze doložit. V janovských spisech se setkáváme se zřetelnými narážkami na d. p. l., např.: Řekne-li někdo 'Já miluji Boha', a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. (1J 4,20).

Přes zdůrazněnou jednotu obou přikázání je v jejich formulaci závažný rozdíl. Celou duší, silou i myslí, tedy celou osobností, je třeba milovat Boha. Člověk se má Bohu cele odevzdat jako svému Stvořiteli, soudci i Otci. Bližního má milovat jako sebe. Z hlediska prokazování lásky je to přikázání prakticky neomezené, ale druhý člověk nemůže vyžadovat plnou poslušnost a uctívání jako Bůh. To by bylo smrtelně nebezpečné. ...jako sebe samého je přesně promyšlená formulace.