Dědit, dědictví

heslo: dědit, dědictví

autor: Sokol Jan    
       
předcházející heslo: Debóra        
následující heslo: dech

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v hebr. odvozeniny kořene n-ch-l, v NZ řec. kléronomó, kléronomia; pův. a v práv. smyslu prastarý institut převodu majetku, který vyjadřuje vztah rodičů k dětem, podporuje rodovou souvislost a omezuje konflikty ve společnosti. Předpokládá už ochranu majetku, chápaného jako podmínka obživy širší rodiny čili domu, a stanoví, jak se po smrti vlastníka rozdělí (srv. díl). Pův. dědili jen synové legitimní manželky, prvorozený dostal větší díl (Gn 25,31nn), ale s ním i povinnost postarat se o širší rodinu a ženy. Synové ostatních žen byli buď obdarováni (Gn 25,5n), nebo nedostávali nic (Sd 11,2). Po usídlení v Palestině a přechodu na zemědělský způsob života rozhoduje už jen prvorozenství (Dt 21,15n), stejně jako v jiných zemědělských společnostech. Dědění v mužské linii zajišťovalo, že muži v kmeni či obci se stali příbuznými, aby se zmenšilo riziko konfliktů. Neměl-li zemřelý syny, dědili nejbližší příbuzní (Nu 27,9n).

Svoji zem drží Izrael i každý jeho kmen legitimně, to jest jako zaslíbené dědictví od Hospodina (Gn 12,7; Joz 17,4; Ex 6,8; Nu 33,53n – dělení losem; Dt 32,8; Ž 16,5), proto s ní nemůže libovolně nakládat a převzal s ní i příslušné závazky (vdova, sirotek) (Lv 25; Iz 5,8; Mi 2,2; 1Kr 21). Jenom lévijci nedostali půdu, neboť jejich dědictvím je Hospodin (Nu 18,20). Celý Izrael ovšem zvláštním způsobem a trvale patří Hospodinu (Ex 19,5; Dt 7,6; 14,2) jako jeho dědictví.

Dědictví dostává člověk bez svého přičinění, na rozdíl od daru se však nemůže nijak odvděčit a přejímá s ním jisté závazky. Proto je dědictví v NZ obrazem zaslíbeného království Božího (Mt 5,5; 21,38; Ef 1,18; Žd 9,15), které jistě a právem připadne synům Abrahamovým – to jest těm, kdo uvěřili (Ř 4,13; Ga 3,7n; Ef 3,6; 1Pt 3,9; Zj 21,7). S přijetím dědictví však samozřejmě přijímají i závazek, aby se o ně dobře starali.