Věštec, věštit

heslo: věštec, věštit

autor: Balabán Milan
autor: Sláma Petr  
       
předcházející heslo: věšet na strom        
následující heslo: větev

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. ha-jidd`óní nebo ha-'óv (pl. 'óvót), popř. qósém, v širokém smyslu chózé vidoucí, většinou v SZ v souladu s posláním proroků (viz: proroci). Řec. ekvivalent: epaoidos; epaoidé čarování, užívání kouzel – slovem, zpěvem, demonstračním úkonem. Výčet jednoznačně negativních věšteb a věštců najdeme v Dt 18,9-11): modloslužebné spalování dětí, věštění z losů nebo šípů, mrakopravec, hadač, čaroděj, zaklínač, doptávající se ducha zemřelých, dožadující se vzkříšené přítomnosti zemřelých (šó'él 'óv), jasnovidec (ha-jidd`óní – ten, kdo zná – j-d-` – i věci příští, dotazovatel mrtvých (dóréš 'el-ha-métím), což bylo drzé zasahování do kompetencí Hospodinových. Tyto i jiné věštebné způsoby a úkony byly běžné v Egyptě (Gn 41,8; Ex 7,11; Iz 19,3 i v Babylóně (Da 2,2). Svémocné věštby a čarodějné akty odpovídaly i náboženskému klimatu kanaánskému (1Kr 18,28 – sebezraňování). Ve starém Izraeli se praktikovaly některé věštebné obyčeje odjinud, některé zcela legálně, např. naslouchání boží vůli ze šumění větru v korunách některých (většinou posvátných) stromů (2S 5,24; par 1Pa 14,15 – v metaforickém posunu Ž 84,7). Jónatan poslal ohroženému Davidovi radu pomocí šípového (či lučištního) orákula (1S 20,22n).

Zásadním rozdílem, patrným ovšem pouze z perspektivy víry, je to, kdo toto skryté vědomí prostředkuje: zda Hospodin nebo někdo jiný. Nadřazenost Hospodina nad jinými zjevovateli vyjadřuje Bible příběhy, v nichž se bibličtí hrdinové setkají s věštci – a jejich umění neodmítnou, ale předčí (např.Mojžíš a Áronem a faraónovi věštci, Ex 7,8-13; Daniel na dvoře Nebúkadnesara, Da 1,20).