Svévolník, svévole
heslo: svévolník, svévole
autor: Soušek Zdeněk
předcházející heslo: světlo
následující heslo: svíce
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
České slovo svévolník nejlépe vystihuje hebr. výraz rášá` (do řečtiny většinou překládaný poněkud zužujícím asebés), kterým není označován pouze bezbožník (nevěrec), nýbrž vůbec člověk, jenž nedbá na vůli Hospodina, neřídí se nebo se nechce řídit jeho přikázáními (Mal 3,18), vzpírá se jim (Ez 5,6), jedná podle své vůle a chtění (Iz 58,4). Protože lidské chtění a lidská vůle samy o sobě jsou porušeny hříchem, jedná svévolník sobecky a bezohledně jak vůči Bohu, tak vůči bližním (Ž 10,2-11). Ač je ve světě mnoho svévole (Kaz 3,16; Iz 9,17), ač svévolníci napáchají mnoho zlého (Ž 37,12-14; 73,6-12) a uspěšně jdou svou cestou (Ž 37,7; Jr 12,1; Mal 3,15), je to dočasné. Nejenže nemají pokoj (Iz 48,22) a nezřídka se úzkostlivě chvějí po všechny své dny (Jb 15,20), na Božím soudu neobstojí, jejich cesta vede do záhuby (Ž 1,4-6; 68,3; Mal 3,19); jejich svévole je nezachrání (Kaz 8,8). Přesto mají i oni naději na záchranu, když se od své svévole odvrátí (Ez 18,21nn). Vždyť i za ně Kristus zemřel (Ř 5,6 ČEP: bezbožné).