Skála

heslo: skála

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: síván        
následující heslo: skalisko

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. cúr, aram. kéfá', řec. petra; prohlubeniny skály mohly sloužit jako obydlí (Sd 15,8; Iz 22,16; Jr 48,28) nebo jako úkryt před slávou Boží (Ex 33,22) nebo před Božím hněvem (Iz 2,10.19.21; Zj 6,15). Hroby byly někdy vytesané do s. (Mk 15,16). Kvůli své tvrdosti a odolnosti je s. symbolem bezpečnosti (Ž 27,5) a neotřesitelné pevnosti (Jb 18,4; Mt 7,24n; L 6,47), přesto ve chvíli Ježíšovy smrti pukaly skály (Mt 27,51).

Abrahám je přirovnán ke s. (Iz 51,1), Bůh je s. (2S 22,32; Ž 18,32; Iz 17,10; 44,8), proto je Hospodin králem Izraele (2S 23,3; Iz 30,29), Hospodin je věčnou s. (Iz 26,4). V stejném smyslu nazývá zbožný člověk Boha svou skálou (2S 22,3.47; Ž 18,3.47; 19,15; 28,1; 62,3.7; 78,35; 92,16; 144,1) a nazývá ho mocnou s. (Ž 62,8), s. své spásy (Ž 89,27; 95,1) a útočištnou s. (Ž 94,22). Slovo s. je někdy dokonce v LXX nahrazeno slovem Bůh (Dt 32,4.31; Iz 30,29). Stejný obraz najdeme v některých vlastních jménech: Elísur (Nu 2,10) Bůh je má s., Pedásur (Nu 1,10) s. vykupuje, Súríel (Nu 3,35) Bůh je má s., Suríšadaj (Nu 1,6) Všemocný je má s.. Ježíš dává Šimonovi jméno Petr (řec. petros) a říká mu, že na této s. (řec. petra, aram. kéfá') postaví svou církev. Při pochodu pouští nechá Mojžíš vytrysknout vodu ze s. (Ex 17,6). Obraz skály, ze které může pít Izrael, přejímá Pavel a užívá jej pro Krista (1K 10,4). Pavel píše, že s. doprovázela lid při pochodu, ale tento prvek není v SZ, jedná se o výpůjčku z židovské tradice.