Skála

heslo: skála

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: síván        
následující heslo: skalisko

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. cúr, řec. petra; dutiny a prohlubně ve s. mohly sloužit jako úkryt před slávou Boží (Ex 33,22) nebo před Božím hněvem (Iz 2,10.19.21; Zj 6,15), nebo také jako obydlí (Sd 15,8; Iz 22,16; Jr 48,28). Hroby byly někdy vytesané do s. (Mk 15,46). Kvůli své tvrdosti a odolnosti je s. symbolem bezpečí (Ž 27,5) a pevnosti (Jb 18,4; Mt 7,24n; L 6,47-48). Proto se někdy na s. stavěly oltáře (Sd 6,20-24), a s. se používá jako metafora pro Boha. Bůh je s. (2S 22,32; Ž 18,32; Iz 17,10; 44,8), proto je Hospodin králem Izraele (2S 23,3; Iz 30,29), Hospodin je věčnou s. (Iz 26,4). Zbožný člověk nazývá Boha svou skálou (2S 22,3.47; Ž 18,3.47; 19,15; 28,1; 62,3.7; 78,35; 92,16; 144,1), s. své spásy (Ž 89,27; 95,1) a útočištnou s. (Ž 94,22). Ježíš dává Šimonovi jméno Petr (řec. petros) a říká mu, že na této s. (řec. petra, aram. kéfá') postaví svou církev. Ve chvíli Ježíšovy smrti pukaly skály (Mt 27,51). Při pochodu pouští nechá Mojžíš vytrysknout vodu ze s. (Ex 17,6); obraz skály, ze které může pít Izrael, přejímá Pavel a užívá jej pro Krista (1K 10,4).

(shrnuto podle B. Escaffre, "Rocher", in P.-M. Bogaert et al. [eds.], Dictionnaire encyclopédique de la Bible, Brepols, 1987, str. 1124, a podle biblických textů)