Proselyta

heslo: proselyta

autor: Cimala Peter    
       
předcházející heslo: prosba        
následující heslo: proso

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků pojem vychází z řec. prosélytos, doslovně příchozí, přišlý. V LXX je řec. výraz četným ekvivalentem hebr. gér, jenž původně označoval hosta, člověka trvale usazeného v cizí zemi, tedy cizince – židovského i nežidovského. Ustanovení pro den odpočinku (Ex 20,10) výslovně zmiňuje také hosty (ČEP), kral. příchozí (v LXX prosélytos). Až později se stal pojem p. termínem označujícím bývalé pohany, kteří začali uctívat Hospodina a konvertovali, přešli k židovské víře; ze známých postav např. moabská Rút (Rt 1,16) či Achiór v knize Júdit (Júd 14,10). Josefova manželka Asenat (Gn 41,45) je v apokryfním spise Josef a Asenat vyobrazena jako příkladná konvertitka (helénistický román patrně z 1. st. n. l.). Podle Iz 56,3-8 přijdou cizinci a připojí se k Hospodinu, aby mu sloužili. Nárůst počtu p. nastal až v době poexilní a s diasporním židovstvím. Zájem o víru Židů byl podpořen mimo jiné překladem SZ do řečtiny (LXX), přítomností synagóg a židovskou morálkou. K plnému přiřazení k Izraeli byl od p. vyžadován spolu s přijetím víry v Hospodina křest, dále dodržování Zákona, rituální i etické předpisy, u mužů navíc obřízka. Rabínská literatura dokládá velké rozdíly v přístupu učenců k p., od velmi vstřícného s tendencí minimalizovat striktní požadavky vůči konvertitům, až po postoj odmítavý a podezřívavý. Nelze proto hovořit o jednom židovském přístupu k otázce proselytismu. O židovské misijní činnosti se dočítáme v NZ (Mt 23,15). Zmínky o p. nacházíme v NZ pouze ve Sk srv. Sk 2,11; 6,5 (jménem je uveden Mikuláš z Antiochie); Sk 13,43, ČEP zde užívá pro p. označení bývalí pohané. Vedle p. existovaly ještě další skupiny sympatizantů se židovstvím např. bohabojní. Misie rané církve nacházela kladnou odezvu právě mezi přívrženci židovství, kteří opustili pohanství a uctívali jednoho Boha (srv. Sk 13,43; 16,13-14; 17,4.17).