Proselyta
heslo: proselyta
autor: Cimala Peter
předcházející heslo: prosba
následující heslo: proso
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
pojem vychází z řec. prosélytos, doslovně příchozí, přišlý. V LXX je řec. výraz četným ekvivalentem hebr. gér, jenž původně označoval hosta, člověka trvale usazeného v cizí zemi, tedy cizince – židovského i nežidovského. Ustanovení pro den odpočinku (Ex 20,10) výslovně zmiňuje také hosty
(ČEP), kral. příchozí
(v LXX prosélytos). Až později se stal pojem p. termínem označujícím bývalé pohany, kteří začali uctívat Hospodina a konvertovali, přešli
k židovské víře; ze známých postav např. moabská Rút (Rt 1,16) či Achiór v knize Júdit (Júd 14,10). Josefova manželka Asenat (Gn 41,45) je v apokryfním spise Josef a Asenat vyobrazena jako příkladná konvertitka (helénistický román patrně z 1. st. n. l.). Podle Iz 56,3-8 přijdou cizinci a připojí se k Hospodinu, aby mu sloužili. Nárůst počtu p. nastal až v době poexilní a s diasporním židovstvím. Zájem o víru Židů byl podpořen mimo jiné překladem SZ do řečtiny (LXX), přítomností synagóg a židovskou morálkou. K plnému přiřazení k Izraeli byl od p. vyžadován spolu s přijetím víry v Hospodina křest, dále dodržování Zákona, rituální i etické předpisy, u mužů navíc obřízka. Rabínská literatura dokládá velké rozdíly v přístupu učenců k p., od velmi vstřícného s tendencí minimalizovat striktní požadavky vůči konvertitům, až po postoj odmítavý a podezřívavý. Nelze proto hovořit o jednom židovském přístupu k otázce proselytismu. O židovské misijní činnosti se dočítáme v NZ (Mt 23,15). Zmínky o p. nacházíme v NZ pouze ve Sk srv. Sk 2,11; 6,5 (jménem je uveden Mikuláš z Antiochie); Sk 13,43, ČEP zde užívá pro p. označení bývalí pohané
. Vedle p. existovaly ještě další skupiny sympatizantů se židovstvím např. bohabojní
. Misie rané církve nacházela kladnou odezvu právě mezi přívrženci židovství, kteří opustili pohanství a uctívali jednoho Boha (srv. Sk 13,43; 16,13-14; 17,4.17).