Prosba

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: prosba

autor: Ryšková Mireia    
       
předcházející heslo: prořezávat        
následující heslo: proselyta

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
byla vždy důležitou součástí života člověka. S prosbou se obrací člověk na druhého člověka stejně jako na Boha. Prosba adresovaná Bohu je prosebnou modlitbou. Člověk v ní vyjadřuje svou odkázanost na Boží lásku a věrnost, svou víru a důvěru v Boží pomoc. Hebrejština má pro vyjádření prosby mnoho výrazů: še'élá (1S 1,17.27; Ž 20,6 – prosba k Hospodinu; Est 5,7.8; 7,3 – prosba vůči člověku-králi); ch-n-n v Hif. techinná (naléhavá, úpěnlivá prosba o smilování (např. Ž 55,2; 119,170; 130,2; Jr 37,20; Da 9,3.17.23). Podobný význam může mít i slovo tefillá, jež znamená modlitba, a to nejenom prosebná.

V NZ jsou podobně pro prosbu v náboženském i profánním smyslu používána různá slova – deomai (deésis) – především o přímluvné modlitbě (L 22,32; Ř 10,1; Fp 1,4; 1Tm 2,1n), erótó (pův. tázat se v očekávání příznivé odpovědi, pak i srdečně, uctivě prosit: Mt 15,23; L 4,38; J 19,31) a velmi často aitó, (aitómai), které vyjadřuje žádost. V NZ se toto slovo nikdy nepoužívá o Ježíšově modlitbě, nýbrž Ježíš jím charakterizuje např. postoj člověka vůči Bohu, který má charakter neodbytnosti, naléhavosti (Mt 6,8; 7,7-11 par.; 18,19; J 4,10; 14,13n; 15,16; 16,24.26; Ef 3,20; 1J 3,22; 5,14n). Tato prosba je vesměs doplněna ujištěním o tom, že prosícímu se dostane od Boha to, oč prosí. Podobně jako hebrejština má i řečtina pro modlitbu speciální výraz proseuchomai, (proseuché). Jak má tato modlitba vypadat, vyjadřuje nejlépe Ježíšovo naučení o modlitbě formulované následně do modlitby Páně (Mt 6,5-14 par.). Tento výraz vyjadřuje modlitbu v nejobecnějším smyslu. Blízkost jednotlivých pojmů shrnuje velmi výstižně Pavel v Fp 4,6: Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě (proseuché) a prosbě (deésis) děkujte a předkládejte své žádosti (aitémata) Bohu. Ve své odkázanosti na Boha a jeho lásku člověk smí, ba dokonce má, a to velmi naléhavě, prosit s důvěrou, že Bůh jeho prosbu vyslyší. Právě tak se má ovšem chovat člověk k tomu, kdo ho prosí (Mt 5,42).