Mlýn

heslo: mlýn

autor: Kohoutová Blažena    
       
předcházející heslo: mluvit        
následující heslo: Moáb

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků zařízení na mletí obilí na mouku. Ve starých dobách se obilí drtilo paličkou v hmoždíři a dále rozmělňovalo v ručním mlýnku (Nu 11,8). Na velkém spodním kameni, třecí podložce, byl smýkán menší horní kámen (Sd 9,53). Později se obilí mlelo mezi dvěma stejně velkými kameny kruhového tvaru, horním se ručně otáčelo držením za rukojeť a mouka se zachytávala při vypadávání po obvodu. Tyto kámeny byly nazývány žernovy (jedn. č. řec. mylos) – přeneseně označení pro břemeno či zátěž (žernov osličí – velký žernov, kterým otáčelo dobytče – Mk 9,42) nebo pro smrtící těleso (Zj 18,21). Nejužívanější byl ruční mlýnek, jehož horním kamenem pohybovala jedna nebo dvě ženy. V izraelských domácnostech byl používán k mletí každodenně, neboť mouka se neskladovala. Proto bylo zakázáno dávat kamenné mlýnky do zástavy (Dt 24,6). Ve městech byl neustále slyšet zvuk otáčejících se mlýnků a paliček jako znak života. Umlknutí mlýnků bylo naopak znakem vylidnění a v proroctvích je obrazem Božího soudu (Jr 25,10; Zj 18,22). Mletí byla práce pro ženy, otrokyně a služebné (Ex 11,5; Iz 47,2; Mt 24,41) nebo zajatce (Sd 16,21; Pl 5,13). V helénistické době byly mlýnské kameny větších rozměrů otáčeny za pomoci oslů.