Semité

heslo: Semité

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: semeno        
následující heslo: semitské jazyky

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků původně označení skupin, které mluvily semitskými jazyky, nikoli označení rasy, jak by mohl evokovat odvozený výraz antisemitismus. Společným rysem semitských jazyků je převaha hrdelních hlásek, slovní kmen se skládá ze tří (výjimečně dvou) souhlásek, skloňovaných nebo časovaných pomocí koncovek, předpon a přípon. Výraz s. je odvozen od jména biblického Noeho syna Šéma (BKr Sem), který platil za zakladatele tradice úcty k Hospodinu v době po potopě světa. Jeho jméno, které znamená jméno, bylo spojováno s nevyslovitelným jménem Boha Izraele: Požehnán buď Hospodin, Bůh Šemův! (Gn 9,26). Šémův rodopis je součástí vyprávění o počátcích lidstva po potopě (Gn 10,21-31; 11,10-32). Nejstarší semitskou řečí byla akkadština, kterou mluvili Babyloňané a Asyřané (psali ji klínovým písmem převzatým od Sumerů), semitským jazykem byla aramejština Syřanů (aramejské části v knihách Ezdráš, Nehemjáš a Daniel jsou psány tzv. říšskou aramejštinou – úředním jazykem části Perské říše), féničtina, a dále hebrejština a dialekty, kterými mluvili Amónovci, Edómští a Moábští – kmeny žijící v palestinském vnitrozemí. Z dalších semitsky mluvících kmenů se v Bibli objevují Etiopci a Nabatejci. Koncem starověku se aramejština transformovala v syrštinu. Semitské jazyky jsou spojeny se všemi třemi abrahámovskými náboženstvími.

Dnes jsou rozšířeny na Blízkém východě a v sev. Africe. Hebrejsky (ivrit) se mluví v Izraeli, aramejsky mluví dodnes menší křesť. skupiny v Turecku a v Iránu, amharsky etiopští křesťané a arabština je řečí velké části muslimů.

Viz také semitské jazyky.